March 2018

Knihy co jsou v plánu

31. march 2018 at 21:30 | ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael |  Knihy co mne zaujaly

Kay Hooper

31. march 2018 at 21:18 | ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael |  Spisovatelé>životopisy
ŽIVOTOPIS
Kay Glenda Hooper studovala Isothermal Community College, kde však brzy zjistila, že obchod není nic pro ni, a tak přešla na dějiny a literaturu - a také na tvůrčí psaní, což rozhodlo o celé její budoucnosti. K Vánocům dostala psací stroj a hned roku 1980 jí vyšla první kniha, v té době ještě čistá harlekýnka. Od té doby Kay napsala více než 60 románů, v kterých snoubí romance se svým zájmem o kriminologii a nadpřirozeno.

Kay je nejstarší ze tří sourozenců, bratr s otcem vedou stavební firmu a sestra je Kayina manažerka, koodinátorka a má hlavní podíl na vzniku Kay Hooper Foundation - nadace, usilující o vznik útulků pro opuštěná zvířata.
Kay žije v Severní Karolíně, je bez partnera, ale zato s jedenácti kočkami a dvěma tolerantními psy.

V jejích románech, které se často pojí do ucelenějších trilogií, se čtenáři povětšinou setkávají jak s krutými vraždami, tak i s hrdiny, disponujícími paranormálními schopnostmi, které jim pomáhají v cestě za spravedlností.

Na otázku jak se stala spisovatelka odpovídá: ani nevím. Snad mě k tomu přivedla láska ke knihám a ke slovům jako takovým, a také nějaká ta náhoda.

Související obrázek


BEN Drowned Toxic

31. march 2018 at 18:52 | ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael |  Music of Horrors and creepypasta


Rám

31. march 2018 at 14:12 | ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael |  Básnění

Sklánět hlavu
Od davu
Být sám
Na zdi opuštěný rám

Plakat na opuštěné ulici
Na žebrotu čepici
Když jsi na dně všichni odejdou
S tebou nebudou

Když potřebuješ pomoci
Sám zůstaneš i v nemoci
Když jsi sám tak samota tě zabíjí
Všichni na ulici tě míjí

Pro dobrotu na žebrotu
Jak překonat tu temnotu?
Světlo hvězd přestalo svítit
Nastal den špatně se cítit

V ruce zbytek cigarety z ulice
Prázdná děravá čepice
Opuštěný rám na zdi
No tak odejdi

Říká ti tvá mysl
Že život je nesmysl
Ne, to lidi jsou zlo této planety
Zkáza ale podřízeni temnoty

Temnota jsme my démoni
A děti pekla tak poklekni
Jsme hrdý druh rádi, že nejsme lidmi
Tak nám svůj život nabídni
Dáme si tě k snídani

Dej nám svůj život i svou krev
Jsme děti noci
Temné moci
Připrav si rakev




Otázky na mne

31. march 2018 at 11:21 | ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael |  Otázky na mne
Tak ok. Je tu nová rubrika Otázky na mne. Zde mi můžete pokládat otázky co chcete. Ale upozorňuji , že na některé otázky odpovídat třeba nebudu. Jako typu proč se chceš zabít.

Proč píšu horory

31. march 2018 at 10:40 | ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael |  O autorce
Víte, že ani přesně nevím? Asi mne celkově baví děsit lidi a jaký je nejlepší způsob? Psát horory. Jsem šílená a líbí se mi mé šílenství. Ano miluji své šílenství. A ráda děsím lidi. Prostě mne baví ty vyděšené pohledy když někoho děsím. Takto jsem se jednou potřela obličej vlastní krví a šla mezi lidi s obličejem potřeným svou vlastní krví. Asi na hřbitov. I když u mne když ven bych asi šla? Buď hřbitov či urbex. Tehdy to byl ten hřbitov. Chtěla jsem děsit lidi na hřbitově. Ano jsem asi šílená, ale mne to prostě baví. Miluji horory a vytváření děsivé atmosféry. Miluji ty vyděšené pohledy těch lidí co vyděsím. Kdysi jsem dost četla horory, ale pak po dost letech jsem zjistila, že mne více baví a naplňuje ty horory psát než číst. Protože když to čtete tak to jsou myšlenky a fantazie někoho jiného. A něco jiného je si hrát s vlastními myšlenkami a vlastní fantazií. Je to lepší vytvářet vlastní práce než číst to už vymyšlené, alespoň pro mne. Mne psaní dost pomáhá. Vypisuji se ze svých myšlenek, bolesti, minulosti, přítomnosti i fantazie. Je to zvláštní, že? Nevím jak to popsat. Mou vášní jsou horory od mých osmi let. Ano dívám se na horory od svých osmi let. A psát jsem začala vlastní práce v deseti letech. Líbil se mi tehdy nápad na různých blogách jak tam lidé psali vlastní práce. A tak jsem začala skoumat jak se píšou básně a pak když jsem pochopila básně tak jsem začala psát vlastní práce. Všichni je hned milovali. Postupně jsem tak jednou ve škole přemýšlela nad tím že bych nemusela psát jen básně, ale i něco delšího a tak začali vznikat krátké příběhy. Pak mne napadlo, že bych mohla psát něco ještě delšího tak vznikli mé první povídky na díly. Všichni mé práce hned milovali. Všichni říkali, že mé práce mají duši a hloubku. Já se tomu divila, že to hned od mého začatku v paní mé práce všichni milují, ale potěšilo mne to. To je jasné. Vzpomínky. .... Navíc můj život byl a je dostatečně temný jako horor v realitě. Já vlastně píšu realitu s fantazií. Vždy se v mých příbězích někdo pozná ten o kom to je i když je to střiženo i mou fantazií..


Karel Jaromír Erben

31. march 2018 at 0:44 | ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael |  Básníci>životopisy

*07.11.1811 - †21.11.1870
Narozen/a v: Miletín u Hořic v Podkrkonoší, Rakousko-Uhersko

Spisovatel Karel Jaromír Erben v dalších jazycích:
Karel Jaromír Erben - English (1 knih)
Životopis:
Karel Jaromír Erben

Karel Jaromír Erben (7. listopadu 1811, Miletín u Hořic v Podkrkonoší (okres Jičín) - 21. listopadu 1870, Praha) byl český historik, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu.

7. listopadu 1811 se narodila miletínskému obuvnickému mistru a jeho ženě dvojčata - syn Karel a Jan. Jana brzy ale dostihl osud podobný jako oba jeho předchozí bratry - ze necelé dva měsíce zemřel. Ze všech dětí přežil pouze Karel. Ale Anna, jeho matka, měla velmi chatrné zdraví a Karel po ní zdědil náchylnost k souchotinám. Anna porodila celkem devět dětí, ale vysokého věku se dožil pouze Karel a jeho o pět let mladší sestra Josefka.
Karel měl od malička velký cit pro hudbu, ke vzdělání a učenosti jej vedli dědeček a strýc z matčiny strany. Matka si moc přála, aby se z jejího jediného syna stal učitel. Její přání se sice nesplnilo, ale ve svých šedesáti pěti letech umírala s vědomím, že dala národu velkého básníka. V roce 1821 přišel na miletínskou faru mladý farář Jan Arnold, který přemluvil Karlovy rodiče, aby syna poslali na vyšší studium. Díky faráři se Karel dostal na gymnázium do Hradce Králové.
Od roku 1831 začal studovat filosofii a později práva v Praze, díky Vrchnostenšským úředníkům, kteří se na Karlovo, alespoň částečné studium skládali. Když bylo Karlovi 24 let, poznal při ochotnických představeních 17letou Betynku Mečířovou. Věnoval jí i nějaké milostné básně. V 26 letech měl Karel vystudována práva a před sebou nejistou existenci. Dlouhá léta pracoval bez nároku na mzdu, zdrojem obživy se opět staly, jako při studiích, soukromé hodiny hudby. I v této situaci se Karel rozhodl pro svatbu s Betynkou, která mu později porodila dvě dcery - Blaženu a Ladislavu.
Roku 1837 se stal praktikantem u hrdelního soudu při pražském magistrátu, o rok později (1838) nastoupil k pražskému fiskálnímu úřadu. Od roku 1843 se stal spolupracovníkem F. Palackého v Národním muzeu. Karel Jaromír Erben měl za úkol prozkoumávat a třídit mimopražské archívy (Tábor, Domažlice…). Při této činnosti se mu dařilo přesvědčit řadu měst, aby některé písemnosti darovala Národnímu muzeu.

Roku 1848 se stal redaktorem Pražských novin; této funkce se vzdal po vydání ústavy (březen 1849). V roce 1850 se stal sekretářem a archivářem Národního muzea. Na tuto funkci po necelém roce (1851) rezignoval a stal se archivářem města Prahy. Lze říct, že to byl právě Karel Jaromír Erben, kdo pražský archív konečně uspořádal. O pět let později jeho žena onemocněla rakovinou prsních žláz a na jaře roku 1857 zemřela. Erben se v únoru 1859 opět oženil, vzal si Žofii Mastnou, dceru kupce z Lomnice nad Popelkou.

Roku 1867 se účastnil Moskevské výstavy. Onemocněl plicní nemocí, později i tuberkulózou. V jednu hodinu v noci 21. listopadu 1870 pak zemřel. Svůj majetek odkázal všem rovným dílem, ale Žofie se svého dílu vzdala ve prospěch svých nevlastních dcer. Tři dny po smrti byl Erben zvolen čestným členem Jihoslovanské akademie věd a umění v Záhřebu.


Zachránit život

30. march 2018 at 23:37 | ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael |  Jak to vidím já
Víte je to zvláštní pocit kyž doslova rozhoddujete nad životem a smrtí svých nejbližších osob, kterým věříte. Ano můj kamarád je těžký epileptik a dnes měl další velký záchvat. Už dvakrát jsem mu doslova zachránila život. No vícekrát jsem jsem doslovně někomu zachránila život. Ale občas se mi honí hlavou, že kdyby to nebyli mí nejbližší tak bych tu osobu asi nechala zemřít. A ještě si užívala ten pohled jak umírá. Nevím, ale každou chvíli mám takové myšlenky v hlavě. Víte ono je to dost zvláštní když doslova rozhodujete nad životem a smrtí a je jen na vás jestli ta osoba přežije, protože vy jste ti, kteří musí udělat rychlé rozhodnutí jestli dané osobě pomůžete či nikoli. Ano je to tak. Ono je to totiž dost zátěž na psychiku vidět umírat osobu, kterou milujete a když vám umírá v náruči. Ano už dvakrát mi doslovně umírali v náruči dva lié. Kdysi moje dávná láska a nedávno aktuální láska. Ono je to dost složité víte? A potom trvá dlouho než se z toho šoku proberete. Já to mám stále před očima to jak jak mi umírali v náruči. On je to celkem šok. A hodně to bolí. Dost to bolí vidět osobu, kterou milujete jak vám umírá v náruči a přestane vám komunikovat a nejde vzbudit. Ta osoba jen spadne do spánku ale takového, že je to spíš, že taosoba prostě není v klasickém spánku, ale to je to když ta osoba už je prakticky na jiné straně. Ta osoba stuhne nebo je jako guma. Jak kdy. To je asi vše.

Související obrázek