Nemám přístup k internetu!! Takže blog pozastaven! Budu zde jen od kamarádky občas!

Zvuky z vesmíru

8. january 2017 at 19:19 | ┼Nemessis mor Morticie ┼ |  Příběhy o Ufo a Mimozemšťanech

"Slyšíš ten zvuk?" ptal se Euricie své sestry Patery. "Ano, ale co to je?" ptala se ho udiveně Patera. "Tak to nevím" pronesl Euricie. Tak se tak rozhlíželi kolem sebe. Nikde nic. Pak se podívali jeden na druhého. Skřípající,praskající,prapodivné zvuky. Děsivé. Odkud to může jít? Nechápali. Pak se podívali směrem k nebi. Po temné obloze noci se míjeli barevná světla různých tvarů. Teď už to nechápali vůbec. Co to k čertu je? Modré,červené,zelené,žluté,fialové světýlka se mýhali oblohou. Byl to děsivý ale i fascinující pohled.

"Co to může být? Ty zvuky jsou asi z vesmíru." pronesla náhle Patera. "Ano též to slyším. Ale nezbláznili jsme se, že ne?" ujišťoval se Euricie zmateně. Připadal si jako blázen. Nikdy předtím nic takového neviděl. Ale o něčem takovém už slyšel. Ano o podobných jevech už slyšel. Od svého nejlepšího přítele Rotvelova. Ten pak záhadně beze stopy zmizel. Bůh ví kam. Naposledy ho viděl před rokem a něco. Snažil se ho vypátrat, ale marně. Prý se beze stopy vytratil a byl poslední dobou zamlklý a jeho sestře podobně zmizela kamarádka.


Ta též mluvila o podivných divech a věcech. Ale ani jeden z nás jim nevěřil. Až do dnešního večera. Až do této chvíle. Teď už uvěřili když něco takového viděli sami na vlastní oči a i něco takového slyšeli. Ale stále tomu nechtěli věřit. Báli se? Kdo ví? "Též jen tak zmizíme jako oni když to vidíme?" pronesl se deprimovaný hlas Patery tichem. "Jo kdo ví kde je jim konec" odvětil smutně Euricie. "Myslíš, že existují i jiné světy? Jiná realita,čas,prostor než ten, který známe? Něco mezi nebem a zemí? Co když jsou v nějakém jiném světě s nějakými jinými bytostmi, které nepochází odtud? Co když jsou jinde třeba v jiné dimenzi? Bez lidí někde kde se mají lépe?" pronesla své myšlenky do větru Patera.

"Dříve jsem v to nevěřil. Přiznám se, ale dnes se něco změnilo. Dnes večer se ještě něco stane. Cítím to. Mám takový divný pocit. Něco se blíží." pronesl Euricie. "Též cítím to divné napjetí ve vzduchu. Také cítím, že se něco brzy stane, ale co to už nevím" odvětila Patera. Najednou se na obloze objevili nějaké divné předměty. Vrčeli a chrčeli. A divně se blískali. Točili se dokola a hučeli. Šlehali z nich záblesky podobné bleskům při bouři v létě. Blesky jiskřili. Růžové,zelené,bílé,červené,žluté,oranžové jiskřící "blesky".

Najednou se z nebe spustil modro-zelený vír. Něco jako divné tornádo. A začal padan sníh s popelem. Vír se blížil k nám. Ustupovali jsme, ale vír stále směřoval k nám. Už byl těsně nad námi. A už jsme se točili v něm. Bílá nicota. Hluk. Kde to k čertu jsme? Zima. Hrozná zima. Vyhodilo nás to do hrozné zimi a mrazu. "Kde to do pekla jsme?" ptala se Patera svého bratra Euricieho.

"Tak to netuším sestro" řekl zamyšleně až vyděšeně Euricie. V nic takového předtím nevěřil nebyl tolik jako Patera, která v něco takového lehce věřila. Ale ona v to nevěřila až tak moc. No už jsme uvěřili. Oba. "Slyšel jsi to? Ten pisklavý zvuk?" škubla s sebou Patera. "Ne. Ale tady bych se nedivil ničemu." pronesl. Najednou s sebou škubl on. "Viděla jsi to?" zněl vyděšeně. "Co bych měla vidět?" divila se.

"To byli naši přátelé! Kurva, ale vypadali jinak!" vyjíkl zděšeně. "Cože?" nevěřila. "Ano! Byli to oni! Jen ona měla modrou kůži a on zelenou!" vyprskl. Zahleděli se jeden na druhého. Její kůže už byla modrá a jeho zelená. Změnili se v něco nadpozemského. Sami nevěděli v co. "Vítejte na Paneloře" proneslo se za jejich zády. "Koukám, že vás též unesli" dodal hlas. Prudce se otočili. A za nimi jejich přátelé!
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement