Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Sbírka Cesta ke smrti

22. january 2017 at 16:35 | ┼Nemessis mor Morticie ┼ |  Sbírka básní 2015

Cesta ke smrti....



Srdce tvrdé jako mramor
Kéž zemřela bych na mor
Životem zdrásána nevěsta
Jediná živá ze sta


Oh, tedy jen tělo živé
Mé srdce už je mrtvé
Mrtvé a ledové jako led
Není sladké jako med
Smutek na duši zasnouben s bolestí
Není žádných radostí
Oživlá mrtvola bloudící světem
Už dávno nejsem krásným květem
Jsem jen kost a kůže
Či zvadlá, shnilá růže?
To je jedno co jsem
Ty už jsi jen mým snem
Jsem padlý anděl v temnotě
Ponurý tón v notě
Chodící černá vdova, bez srdce
Co rozřezané má ruce
Na nohou glády
Co je v moci smutku nadvlády
Princezna z černého hradu
Kus plesnivého hadru
S kterým si každý vytře prdel
A dělá bordel
S tou plísní z toho hadru
Z toho špinavého cáru
Temnota, noc a Ďáblův smích
Je slyšet všude kolem mne ach, vzdich
Střepy z onoho zrcadla
Pěkně křupají pod nohama, padla
V boji s osudem, prohrála jsem
Svoje srdce s láskou a život vzala jsem
Do svých rukou, ne to smrt si do svých dlaní chci vzít
A cestou ke smrti pravě teď chci jít
Jdu...
Kráčím...
Cestou svou....
Tam kde bude věčný klid....



Cesta krvavých stop

Stopy od krve v písku, sněhu
podzimním listí
Cesta nezná slitování ani něhu
osud nejde zastavit lstí
Nevím kam ta cesta vede
bude to překvapení
Možná to Ďábel mne svede
už neprosím o slitování
K Bohu se dávno nemodlím

je mrtvý
O tobě už nesním
jsi sen krvavý
Jsi žiletka či sklo
co řeže hluboko do srdce
Dělá se mi mdlo
zabil jsi ho prudce
Nejsi med, ale trní
ani růže květ
Co voní
Byl jsi můj svět
Světlo na konci tunelu
záchraná vesta
Na Olšanech si ustelu
byl jsi jediný ze sta
Komu mé srdce patřilo
kdo pomohl mi vždy
Tohle mě zabilo
dopustil ses vraždy
Byl jsi jediný
koho jsem tu měla
Nejsi nevinný
byla to rána z děla
Která proletěla mnou
mojí hrudí
Jsi vzpomínkou dávnou
ten kdo soudí
Ale uvědom si,
že nejsi žádný soudce
Zabil jsi
citů rance
Změnil ses, takhle
Tě neznám
Hle!
Nakonec zůstaneš sám
Ale né chybou ostatních
ale tou tvou chybou
Padá sníh
nikdo nezůstane s tebou

Když se nezměníš...

Poetická smrt

Bouře jak krásná,
poetická,
vášnivá.
Magická jak vzácná,
křehká,
živá.
Vítr se zvedá, ševelí,
do noci,
temnoty.
To smrt tu dnes velí,
né proroci,
ani znění noty.
Obloha bílá jak led,
mlha,
mramor.
Umřeš tady a ted,
drahá,
na mor.
Zahalena v bílém plášti,
závoji,
od krve.
Zemřeš v zášti a dešti,
miluji,
srdce to rve.

Rakev pro mrtvou dívku

Padnout do lístků z růží
Padnou do rakve
Z mramorovým srdcem
Z temnotou v zádech
Vrány nad hlavou krouží
Bolest srdce rve
Sám život je mi soudcem
Těším se na poslední nádech,
Výdech...
Na svobodu
Duše
Na to místo
Tiše
Až půjdu spát
Do vlhké půdy
Budu pohřbena
Těším se, je tam krásně
Nebudu se ptát
Či smím nebo ne, schody
Které vedou za světlem, zdrcena
K čemu je žít, vlastně?
K žalu a bolesti
K samotě jen
K zlosti
K tíze jako kámen
Který táhne tě níž a níž...

V náruči smrti vstříc

Do vlasů dám ti,
černou růži.
Pohladím ti,
tvou bledou kůži.
Pohlédnu ti do očí,
políbím tvá ústa.
Svět se mi zatočí,
Lásko netvař se jak kapusta.
Na louce pozorovat hvězdy,
a noční oblohu, budeme spolu.
Cesta vede tudy,
do uhelného dolu.
Kde ruka v ruce,
smrt si nás vezme.
Buší nám srdce,
jeno pro druhou, spolu zemřeme.
V náručí se tisknůce...

Klavír

V srdci už jen prázdnota,
a nekonečně se prohlubující se bolest.
Doznívá poslední nota,
onoho klavíru, větru šelest.
Hrobové ticho nastalo,
a vítr utichl.
Tohle se stát nemělo,
ten smích ztichl.
Vše v popel se promění,
ze slunce stane se led.
Bude to věčné snění,
jen klidně sed.
Konec se blíží,
pomalu se plíží.
Smrt.....

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement