Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Mučivá láska dokončeno

10. january 2017 at 3:28 | ┼Nemessis mor Morticie ┼ |  Příběhy o životě

Seděl jsem u svého stolu a sledoval noční oblohu. Právě padala hvězda. Přál jsem si..to je jedno. Přeci jen toto se neříká, že? Uvědomil jsem si. Žil jsem sám na malé vesnici poblíž města. Pracoval jsem v nudné malé kanceláři s nudnými blbými štosy nějakých papírů. No práce to tedy byla. Věčně je třídit, kontrolovat, číst, hrabat se v nich či je přepisovat. Málo času a práce nad hlavu. Ne, že by mne to vůbec nebavilo avšak zábavné to též nebylo. No šel jsem si udělat večeři. Chvilkové vytrhnutí z myšlenek. Nějaké tousty s šunkou a sýrem. A k tomu brambory s řízkem. Jak ručičky hodin odpočítávaly čas ztratil jsem se. Ani sám nevím kde. Během hodiny a něco bylo jídlo hotové. Po večeři jsem si lehl do vany. Chvilkový relax od všedního stresu.

Takový můj rituál. K rituálu patří i po tak hodinové koupeli četba, která trvá tak půl hodiny a na usínání si pouštím Vivaldiho či Bacha. Vylezl jsem z vany a hodil své tělo do rubínového županu. Osušil své delší vlasy ořechové barvy. Vyfénoval a rozčesal. Nalil jsem si sklenku červeného vína a usedl do svého pokoje ke knize. Je o vykopávkách v Egyptě. Rád jsem četl knihy o historii a různých starých nálezech či pohřebištích. No pro ostatní jsem díky tomu byl za podivína.


No už půjdu spát ráno vstávám v pět do práce. Naštěstí už má být pátek. Byl jsem uprostřed lesa. Byla tma avšak ozařovala ji prudká záře. Přede mnou proběhl jelen ozářen tím zvláštním světlem. Najednou jsem stál na hřbitově u divné temné studny. Kdo je to? Objal mne a políbil. A zmizel ve studně...Byl jsem zmaten..Zase ten jelen? Kde to jsem? Kdo to byl? Avšak přišel mi povědomý...Odkud?

Píp,píp,píp. Ozval se otravný budík. Prudké to probuzení. Oblékl jsem se do kvádra do práce. A musel si jít udělat kafe a ubalit cigaretu leč kafe nijak moc nepiji a taktéž s cigaretami. Ale tato noc se mnou zamávala. A to slušně. Kafe jsem až rozlil na podlahu jak jsem se klepal. Co to mělo jako být? A vážně sakra kdo to byl? Ale byl tak zvláštně okouzlující. Kruci na co to myslím? Okouzlující? To jako vážně? Do háje byl to chlap! Co to se mnou je? Vskutku prapodivná noc.

Nikdy jsem za život neměl divnější sen. Zadívám se na hodiny. Do hajzlu! Jdu pozdě! Začíná pomalu svítat...To už je půl sedmé? Jak? Do prdele! Rychle jsem do sebe kopnul zbytek kafe hodil na sebe kabát a šálu, boty. Popadl bleskově cigáro a zapalovač a přehodil tašku přes rameno. Popadl klíče a rychlostí blesku vypadl na zastávku autobusu. Doběhl jsem k zastávce když už zavíral dveře při nástupu posledního člověka. Byl to muž. Autobus zabouchl dveře přímo před mým rypákem. Jen jsem matně zahlédl obličej toho muže. Co? Až jsem se vyděsil. To byl on! Ten muž z mého snu!

Z nervu jsem si musel zapálit. Leč extra nekouřím. Rozbřesk. A doháje! To si u šéfa zotpovím! Takový štos na dnešek. Ach, povzdychl jsem si. Totálně nevyspalý a byla mi hrozná zima. Ach...Musím to dnes dát. Naštěstí je už svatý pátek. Povzdychl jsem si znovu. Ten muž...je zvláštní. Nedokázal jsem to pochopit. Ale vážně sexy a přitažlivý. Co to? Už zase ty myšlenky? Běžte pryč z mé hlavy!

Začal jsem zuřit...Přijel konečně autobus. Byl jsem promrzlý. Okamžitě jsem nastoupil do autobusu. Konečně relativně teplo. Pronesl jsem si v duchu. Přehodil jsem přes hlavu kapuci a pustil jsem si hudbu do sluchátek. Usl jsem...Ocitl jsem se na pláži kde se vlny širého oceánu tříštili o útesy. Byla hrozná zima a vítr si pohrával s korunami stromů. Najednou jsem byl na dně oceánu...Zase on? Kde se tu vzal? Byl jsem zděšený a k tomu zvláštně vzrušený. Tentokrát jsem ho políbil já a zajel mu do kalhot. Co to dělám? Zděsil jsem se. Natáhl ke mne ve své dlani své bušící srdce...vyrval si ho z hrudi..všude stříkala krev...Prudce jsem se vzbudil a oslepilo mne prudké slunce...

Zděšen jsem sledoval okolí jestli jsem nepřejel. Uff...Vystupuji až za chvíli. Autobus zastavil. A já vystoupil. Prudké ranní světlo bylo nesnesitelné. Na chvíli jsem nic neviděl. Avšak byl chladný podzim i přes prudké oslepující sluneční světlo. Kýchl jsem. Husí kůže. Brr. To je zase zima. Avšak jsem byl mrzutý, podzim byl mé nejoblíbenější roční období. Miloval jsem chladnou romantiku podzimu a zimi.

Hlavně od smrti mého bratra. A o rok později se to prohloubilo od smrti mého nejlepšího přítele. No jo oni se vlastně blíží Dušičky. Měl bych jim v nejbližší době zajít na hroby. Vzpomněl jsem si...Jak jsem šel tou ulicí...Zase on? On mne snad sleduje? Byl rozmazaný. Blouzním? Zešílel jsem snad? Mihl se kolem mne otočil se směrem ke mne. Usmál se tak okouzlujícím úsměvem. Jeho zlaté vlasy s rudými melíry zelené oči orámované černou tužkou na oči...Černé nehty, rudá košile. A dlouhý černý okovaný kabát s těžkými černo-bílími boty.

Mohlo mu být tak dvacet? Byl tak boží. Roztomilý. Bohužel se mihl tak rychle, že jsem toho moc nepostřehl. Než jsem se stihl probrat z šoku tak se vypařil. Jako by tam vůbec nebyl...Do prdele! Chlape! Prober se! Je to přeci též chlap jako já! Toto a chlap? Přeci vypadá více jako žena! Ale sakra kurva sexy ženská! Začal jsem si připadat dost divně. Jako úchyl? Ne musím ho oslovit. Nemohl jsem si pomoci. Přitahoval mne. Mladé rozkošné pískle. No kurva! Musel jsem se dočista zbláznit...A jak se vypařil? Proč zrovna jeho jsem musel vidět tak zvláštně rozmazaně? Proč vše jiné vidím normálně?...Opravdu...zešílel jsem...Zabočil jsem za roh a šel si vyslechnout šéfa v práci. To bude tedy rozhovor. A byl jsem zase opruzený.

Bylo půl deváté. V práci jsem měl být v půl sedmé. Kurva! Neodpustil jsem si. Rychle jsem vyšlapal ty blbé schody do pátého patra. Udýchán jsem lapal po vzduchu...Jo už by tu konečně mohly udělat ten výtah...

Vletěl jsem do své kanceláře. Ostatní spolupracovníci na mne hleděli jako na někoho kdo právě spadl z višně a nebo začal brát drogy. No ani jedno nebyla pravda. Avšak to vypadalo úplně jinak. Sedl jsem si ke svému stolu a začal se hrabat ve štose papírů. Klepali se mi ruce stresem. No šéf nebýval moc příjemný. Moc jsme ho tu rádi neměli. Byl nepříjemný a protivný. Prostě pan šéf. Měli jsme z něj respekt. Až na kolegyni. Ta jediná ne. Začal jsem přepisovat jeden z těch štosů. Když se kolem mne mihl. Zase on? Co dělá tady? Kde se tu vzal? Někdo zaklepal na dveře mé kanceláře. Byl to on! Zaraženě až zděšeně jsem zíral ke dveřím. To mi vážně hrabe? Předtím byl tady a najednou mi klepe na dveře? Co to se mnou je? To snad blouzním?

Vstupte. Pronesl jsem směrem ke dveřím. Otevřel a vstoupil. Viděl jsem vás u autobusu a kousek odsud. Pronesl směrem ke mne. A zase se tak nádherně usmál. Projel si prsty vlasy. "Kdo jste? Vy mne sledujete? Co tu děláte? " zbrkle jsem vyjel. " Nesleduji. Ale vím o vás už dlouho. Vás opustila žena, že? Přistihla vás s nejlepším přítelem co vím.." odvědil s tak svůdným pohledem a postojem. " Nemůžete věčně lhát sám sobě. Vím, že jste gay." dodal.
" Ne já nejsem gay! Cože? " to už jsem opravdu vyjel. Jak to ví? Ne já nejsem homo! Snažil jsem se přesvědčit, že lže. Přesto, že jsem věděl že má pravdu. Nemohu si to věčně nalhávat. "Vždyt vidím jak vás přitahuji." pronesl. Ano musel jsem si to konečně přiznat. Jsem gay. Příčilo se mi to v žaludku, ale žel měl pravdu." No a co? I kdybych byl co je komu po tom?" vystartoval jsem. " Líbím se vám. Vidím to na vás." provokoval dál. K čemu mne chce vyprovokovat? Ptal jsem se sám sebe. " Tak co bude? Nezajdete si na pizzu? Je tu dobrá restaurace.." nepřestal.

Vážně co po mne chce? Jak se tu vzal? Kdo je to? Odkud mne zná? Ano svého mrtvého nejlepšího přítele jsem miloval avšak nikdy jsem mu to neřekl. Zachtělo se mi plakat, ale místo toho jsem odvětil s úsměvem "Až po práci budu mít čas..." . "Jasně v kolik končíte?" nemohl jsem kvůli němu pracovat. V tu chvíli přišel naštvaný šéf. "Kde jste byl? Proč když už přijdete tak moc pozdě proč se tu vykecáváte a nepracujete?" křičel a já se mu nedivím."Tak mne vyhoďte..." odvětil jsem. Byl jsem beztak myšlenkami úplně jinde. "To taky udělám! Můžete si sbalit věci. A ten se tu vzal jak? Víte, že návštěvy netoleruji! Vypalte odsud! Oba! Vy tu děláte hovno a on tu nemá co dělat! " seřval mne. "Sám nevím kdo je to. Ani nevím jak mne našel. Ano jdu na to. " řekl jsem upřímně i když jsem věděl, že si to vezme jako výmluvu. No mne by to tak též vyznělo. Takže ho chápu.

No jak zaplatím nájem netuším. Nejraději bych si vystřelil mozek. Nevím proč, ale začal jsem mu sahat na zadek a začal ho líbat. Asi z trucu. No nikdy jsem ho neměl rád. Tak když jsem mohl proč toho té provokace nevyužít? Když už mne vyhodil. Nějak to ze mne vylétlo. Vyhrocený výbuch emocí. Po dlouhé době. Ale proč ne? Vrazil mi znechuceně pěstí. Super asi pro to jsem si to nechtěl přiznat. Kvůli netoleranci ostatních. Ale hra na heteráka mi beztak nešla moc dobře. Nemohu to skrývat věčně a tiše trpět. Sbalil jsem si rychle věci a vzal ho za ruku bez studu před všemi a ještě ho vášnivě políbil. Pohladil jsem mu jeho krásné zlaté vlasy. Byl tak hrozně moc roztomilý. Zahleděl jsem se mu do těch jeho překrásných zelených hlubokých očí. V tom všem zmatku jsem s ním odkráčel ven z budovy. Okolí mi v tu chvíli bylo u prdele...

Číšnice je vytrhla z rozhovoru. "Tady máte" a položila jídlo s pitím na stůl. "Děkujeme" pronesl jsem. Odešla. "Líbíš se mi. Ano měl jsi pravdu. Přitahuješ mne." vypadlo ze mne. "Měl jsem o tobě poslední noci divné sny než jsme se poznali." dodal jsem zamyšleně. "Vážně?" nechápal. "Ano" odvětil jsem a napil se vína. Pustil jsem se do pizzy on hned po mne. Tak jsme jedli a popíjeli. Nastalo ticho jako v hrobě. Depresivní, tajemné,dávné,slepé. Svíčka vyhasínala. Když jsme dojedli a dopili, zaplatil. Oblékli jsme se a šli ven. "Nějaký plán?" ptal se mne.

"No ne" odvětil jsem zamyšleně. "Ale já ano" odvětil. Popadl mne za ruku a políbil."Miluji tě" řekl z takým úžasným úsměvem. Sychravý mrazivý podzim se rozzářil. Euforie. Byl jsem zaskočen, ale příjemně. Též jsem se do něj zamiloval. Byl nádherný. Roztomilý. Políbil jsem ho. Držel mne za ruku a já se cítil jako v nebi. Jako Bůh v pekle. "Též tě miluji" pronesl jsem tichem. Vítr si hrál z listím. I když byl podzim a zima cítil jsem teplo. Mrazivá mlha a vichr. Věci z práce jsem vyhodil. Zapálil si cigaretu a já na ni též dostal chut'. "Dáš mi prosím jednu?" řekl jsem zbrkle. Vytáhl znovu krabičku a podal mi jedno. Připálil mi. Tak jsme šli deštěm někam. Dovedl mne k jezeru a objednal nám lodičku. Zaplatil. Beze slova mne vzal za ruku a dovedl mne ke krásné lodičce. Byla černá s rudou lebkou a černou vlajkou.

Měla kabinku se stříškou a motor. Vlezli jsme pod stříšku do kabinky. Tam bylo teplo a nepršelo tam. Nějaký muž spustil motor. Ale nenastoupil. Co? Vyběhl z kabinky do deště. A řídil lodičku. Někde uprostřed jezera zastavil. A šel opět ke mne. Byla hustá mlha. Políbil mne něžným polibkem a začal mne svlékat. A já jeho. Vášnivě jsme se líbali. Zajel mi rukou do kalhot. Rozkoš. Boží rozkoš. Sklonil se a chytl mne za zadek. Tak dominantně. Vzal ho do úst a skousl. Zahleděl se mi do očí a začal mě kouřit. Vzrušení. Vášeň. Rozkoš.

Byli jsme oba vzrušením bez sebe. Mlha houstla, ale my jsme byli omámení láskou a vášní. Nevnímali jsme okolí a nic. Byli jsme jen já a on a nic jiného. Začínal foukat prudký vítr, ale my to nevnímali. Déšť sílil, ale nás to nezajímalo. Láska. Tak silná. Pouto na život a na smrt. Když jsme se domilovali rozjel loď. Vítr byl prudký a ledový přes mlhu a déšť nebylo nic vidět. Loď se v náporu větru zmítala. Vítr nás převrátil a my skončili v poryvech vody...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement