Nemám přístup k internetu!! Takže blog pozastaven! Budu zde jen od kamarádky občas!

Mezi hroby dokončeno

7. january 2017 at 1:27 | ┼Nemessis mor Morticie ┼ |  Příběhy duchové a mrtvoly

Mladá gothička Erawiel chodila do školy Pod Skalou. Bylo ji sedmnáct a chodila do prváku na malřské škole. Milovala umění hlavně z Romantismu. Byla osamělá. Neměla nikoho. Rodina ji neměla ráda no rodina. Její "rodina" byla rozvrácená až za hrob a ještě dál. Táta ji zemřel při nehodě když ji bylo osm let. Její máma pak žila nějakou dobu sama a ona žila u babičky. Ta jediná se ji ujala. Ve škole ji šikanovali děti i učitelé. Vyrůstala na vesnici. Avšak kdo si dokáže představit gothičku na vesnici? No já ano, ale normální společenský člověk asi ne. Byla nemocná nejen psychicky, ale i fyzicky. Trpěla autismem a bipolární poruchou. Měla nemocné srdce a problémy s zády.

Byla uzavřená do sebe. Díky věčné samotě a smutku se začala zajímat o magii a stala se "temnou paní"...neboli gothičkou. V té době ji bylo dvanáct možná třináct let. Nikdo nechápal v jejím věku její smutek. No viděla svět jinak než ostatní. Viděla to jak to na tomto světě opravdu chodí. Viděla povahu a krutost lidí. Je toto peklo stvořeno k žití? Přemýšlela stále. Nálady se ji střídali jako den a noc jen rychleji. Milovala noc ale i nenáviděla, protože v noci nemohla díky myšlenkám spát. Nebo měla noční můry. Byl začátek podzimu když po cestě ze školy zahlédla tu uličku. Něco ji tam táhlo...Tak zmateně šla za vnitřním hlasem...
Vítr najednou začal foukat více. Její havraní vlasy v něm poletovali tam a zpět. Zaslechla z konce uličky své jméno nesoucí se s větrem "Erawiel" ...Prutce ji to vytrhlo z myšlenek. Zadumaná ve svých myšlenkách došla k malým černým rezavým vrátkům. Působily relativně staře ne-li ochrnutě. No div se nerozpadly. Pootevřela je. Opět se odněkud ozvalo její jméno "Erawiel.."..Prudce se otočila a zjistila, že se ocitla mezi polorozpadlými náhrobky a náhrobními kameny. Židovské opuštěné pohřebiště? Přemýšlela kam onen zjev přiřadit. Rozhlížela se dále. Zmateně si prohlížela okolí kolem sebe. Místo působilo stísněně a potemněle. Všimla si, že padá noc. Avšak tak překrásný západ slunce nikdy předtím neviděla. Ozvaly se zvláštní zvuky v její blízkosti...
Kroky? Čí? Já tu nejsem sama? Lehce se vyděsila. Stmívalo se. O to záludněji toto místo začínalo vypadat. Najednou ucítila něčí dotek na rameni. Prudce se otočila. Jak se tu vzal? Bez mého povšimnutí? Kdo je to? Za ni stál překrásný dlouhovlasý kluk s temně rudými vlasy. Oči měl karmínového odlesku. Jeho oči rámovala černá tužka s černými stíny. A jeho obličej byl pobledlý jako ten její. Černý dlouhý kabát, černé kalhoty s řetězy a těžké boty. Ohromil ji. V uších měl piersingy. "Vím o tobě už dlouhoErawiel..Už nějakou tu dobu tě sleduji.." pronesl s úšklebkem ve tváři neznámý mladík. Z ničeho nic ji vzal za ruku, přitiskl si ji do náruče něžně avšak vážnivě dívku políbil a najednou zmizel...Erawiel tam stála vyděšená, uchvácená a zadívaná do prázdného prostoru..Tuto noc nemohla spát...a když se ji povedlo konečně usnout zdálo se ji o něm....
Ocitla se u řeky. Někde v poušti. Stála tam a slunce ji zalilo svou září tak, že pomalu neviděla. Když se v bílém písku začali objevovat malé rudé skvrny prudce si začala prohlížet své tělo. Měla na sobě bílé svatební šaty a ucítila něco na hlavě. Závoj? Pohlédla na své ruce byli celé zakrvácené. Povšimla si hlubokých ran na svých rukou. Kde se na nich vzali? Co je to za místo? Co? Proč mám na hlavě trnovou korunu? Co dělám na kříži? Řeka se zbarvila krví. A slunce zčernalo...Zase on? Z pouště se k ní blížil onen mladík. Kdo je to? Svart...Proč mi je tak povědomý? Proč tak bolí, že si nemohu vzpomenout? V jeho zádech byli tři andělé se zlatými vlasy a bílími šaty. Šel v čele. Cítila jsem hroznou úzkost a bolest. Možná i strach? Bylo to jako v nejhorší noční můře. Opravdu...Zemřu? Nebo snad už jsem mrtvá?
Ani jsem si nevšimla, že je skoro u mne. "Ahoj. Co tu děláš? Prosím tě!? " řekl zmateně a i jako by věděl více než já. Jo on určitě ví kde jsem a co tu dělám. Avšak blbý vtip hochu. Říkala jsem si v duchu. "Sundám tě" řekl klidným hlasem. Zamával divně rukami s divnými slovy a já spadla z kříže na zem. Pode mnou louže krve. "Dávej si pozor! Příště nemusíš přežít!" odvětil mému mlčení. Přistoupili k mému malátnému zesláblému tělu ti andělé. "Solguden" pravili v jazyce, kterému jsem nerozuměla. Vzali mne do svých dlaní a znovu vyslovili ono slovo "Solguden" vůbec jsem nechápala co se děje. Přestávala jsem postupně vnímat...Tma..černá tma..světlo...prudké světlo..už jsem ani neslyšela...
A tak nějak jsem se prudce probudila v sedě spocená ve své posteli. Netušila jsem co to mělo být. Když jsem pak šla do školy tak jsem ho opět viděla. Kdo to k čertu je? Moc jsem se nevyspala. Ale ten svět ve kterém jsem se ocitla musí být skutečný. Na rukou i nohou jsem měla krvavé rány od kříže. Avšak ty byli skryty pod černým rouchem a černými platformami. Černý gothický kabát s černými návleky. Rudo-černé stíny s bílou pletí a černými rty. Takže to nebylo vidět. Super řekla jsem si. Zrovna jsem procházela kolem hřbitova když mne málem přejel autobus. Vážně ironie. Byla jsem utopená ve své hlavě.A nevnímala jsem okolí.
Ve škole byla nuda jako vždy. Oplzlí moc "normální" spolužáci. Nebylo opět s kým si povídat. Tak jsem opět byla v koutě s knížkou Dračí srdce. Po škole jsem šla hned domů a spát. Spánek byl opět neklidný. Moře a útesy. Zima a mráz. Místo vody krev. Krvavé moře. Vrak lodi. Hřbitov. Obří náhrobky. Sochy andělů a svatých ze kterých vytékala krev. Měla jsem na sobě bílé šaty potřísněné krví. Z mého těla též vytékala krev. Chtěla jsem se vrátit domů, ale nešlo to! Tak jsem zde zůstala uvězněna...Uvězněna v tomto světě...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. january 2017 at 11:26 | React

;-)

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 7. january 2017 at 13:26 | React

[1]: copak

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. january 2017 at 14:54 | React

[2]:
Líbilo.

4 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 8. january 2017 at 16:58 | React

[3]: To jsem ráda ;-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement