Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Krvava slza- Neznámá přítelkyně duch

14. january 2017 at 23:11 | ┼Nemessis mor Morticie ┼ |  Bloody tear

Netušila jsem, že umím i proměňovat. Tohle byli příznaky proměňování. Bude z ní upírka. Bude jako já...neuměla jsem si to představit..Budu ji muset hlídat. Novorozenecká žíznivost...To bude něco...Jak ji uhlídám? Je to tedy pravda?? Vše co se o nás říká?? Sakra...pěkně sem si to zavařila...Ale hlavní je, že to přežije..Doufám. Uplynuly asi tři-čtyři dny kdy konečně Miluna otevřela zase své oči. "Jak se cítíš?" starala jsem se. "Dobře jen mě pálí v krku." měla žízeň. "Máš na něco chuť?" neznala chuť krve. Aspoň co já vím... "Na krev." odpověděla. Tak ji tedy znala. Spletla jsem se. Nebo ona nás vlastně znala. "Pojď půjdeme na lov? Ano?"...chystala jsem se na lov. Já se uměla ovládat.Někdy sice horko těžko... Ale dokázala jsem to. "Uměla by ses ovládnout?" zeptala jsem se náhle. "No no já nevím. Možná. Ty?"...nevěděla. "Ano. Už hodněkrát jsem musela..." opáčila jsem. "Aha..." Tak jsme vyšli. Šli jsme na lov lidí. Už jsem se nemohla dočkat na tu chut. Na chuť teplé lidské krve. Dlouho jsem ji neměla. Ten duch té dívky chodil spíše letěl za námi. Pořád nás sledoval. Cítila jsem závany smrti. Měla jsem z ni strach. Nepoznávala jsem ji. Stýskalo se mi po mých mrtvých přátelích. Cítila jsem se jako kdybych byla v minulosti. Myslela jsem na ně.


Ze vzpomínky s posledního Halloweenu mi běhal mráz po zádech. A ještě větší a děsivější vzpomínka byla pohled na naše mrtvé rodiče. Byli jsme samy. Táta byl bůh ví kde. Už to ví?? Hledá nás?? Zajímá se o nás?? Chce nás?? Byli jsme jeho děti. Jeho dvě dcery. I když každá z nás měla jinou mámu. Sestřina máma, ale utekla. Rozvedla se s tátou. Dělala mu ze života peklo. Zešílela. Byla psychicky narušená. Její psychika byla na dně. Bůh ví jestli nezešílela natolik, že se z ní stala vražedkyně?? Měla jsem hodně otázek. Bylo mi z toho všeho do pláče...Kéž by to šlo vrátit zpátky... Ty chvíle štěstí.. Chtěla jsem zemřít připadala jsem si jako chodící mrtvola. Obličej zvrásněný smutkem, žalem. "Taky si připadáš jako oživlá mrtvola?" zeptala se náhle sestra. "Ano" odpověděla jsem s velikým povzdechem. Šaty jsme měli od krve. Najednou sestra "Tááámhle Támhle!! Támhle je člověk!!" najednou protrhla ticho.
Už se chystala rozběhnout. Já ji rychle zachytila. "Pššššššt. Počkej. Musíme nenápadně. Musíme se připravit..." vyhrkla jsem. Tak jsme se snažili kolem něj nenápadně projít. Když jsme byli kousínek za nim tak jsme po něm skočili. Přidrželi jsme si ho. Koukli se na něj s takovým pohledem, že bylo vidět jak je vyděšený.

Zakroutili jsme si krkama. Protáhli se pořád s tím vražedným pohledem. Byl ztuhlý a jen na nás pokukoval. Hned na to jsme se zakousli. Já do krku a sestra do ruky. Vykřikl bolestí. Škubl sebou. Ale jinak se zdál klidný. Jen bylo v jeho obličeji vidět, že je nesvůj a vystrašený. Bylo mu asi tak osmnáct. Nebyl moc starý. Ale jeho klid ustal když zjistil, že usíná, umírá. V tu chvíli sebou začal trhat, škubat, kousat aby jsme ho pustili. Ale o to více a hlouběji jsme se zakousli. Bolestí padl na kolena. Začal škemrat, křižovat se. Abychom ho nechali. Ale marně. Bůh mu nepomohl. Upírský život, život nesmrtelnosti byl dobrý jen v tu chvíli co naše nejbližší rodina, naše blízké přátelé jsou nesmrtelní také. Když si můžete být jisti, že o ně nepřijdete. Že budou navždy s vámi. Ten duch té dívky byl zase za námi. S takovým vražedným pohledem. Byla rozzuřená! To mi došlo. Mrtvý muž padl k zemi. A my zírali na tu dívku. Když spatřila náš vyděšený výraz tak se pousmála a udělala na nás andělský úsměv. "Ahojky." pozdravila. "Proč chodíš pořád za námi?" zeptala jsem se ji. "Jsem sice duch, ale mám cit. Ty bys to, ale měla vědět když jsi empatička." namítla.

"Připadám si sama. Mrzí mě, že si mě nepamatuješ. No jo minulý život si pamatuje málo lidí." řekla. "My nejsme lidé." namítla jsem já. "A co?" divila se. "No vypadáte jako upírky. Pravda." zamyslela se...a pokrčila rameny. Já jen přikývla. "Aha." dodala. "Víš co? Pojď s námi." a pousmála jsem se. Její úsměv se ještě rozšířil. "Nedávno jsem našla nádherného kluka. Ale nemám na něj. Ducha člověk?" řekla najednou. "Tebe to hodně trápí co? A jak si vlastně zemřela?" ptala jsem se. "Milovala jsem tě. Tys mě, ale neměla moc v lásce. Byla jsi celý můj život. Jenže než jsem stihla tě přesvědčit, že jsem ta pravá tak tě srazil opilý řidič. V nemocnici jsi zemřela. Vypátrala jsem ho a s velikou chutí jsem ho probodala noži. S takovým vstekem. Neudržela jsem se. Zabila jsem ho. Jeho krev jsem vypila. Až potom jsem byla připravená odejít. Zabila jsem se. Skočila jsem pod vlak..." vysvětlovala. A posmutněla. "Hledala jsem tě jako duch. A našla jsem tě, ale v upírské podobě." dodala. Dívala se do země. "Ostatní mě nevidí...Ale ty ano." řekla. "A jak to, že já tě vidím?" divila jsem se. Sestra na mě koukala jako na blázna. "Sestra mě také nevidí..." poklesla. "Tvoje.." vzdychla. "A kdo tě ještě vidí?"...zajímala jsem se. "Jen ty." opáčila. "Jsi jediná." zase si povzdechla. "Ale jak je to možné??" nedokázala jsem to pochopit. "V minulém životě vzniklo nějaké poutu. Silné. Nenávidělas mě. Proč?" div se nerozplakala. Připadala jsem si tak strašně. Provinile. Ale nejhorší bylo to, že jsem si nemohla, nedokázala vybavit nic z minulého života. Byla pěkná. Bylo mi ji líto. Tak moc jsem si přála aby byla jako já. Upírka nebo aspoň člověk. "Vysvoboď mě prosím. Chci být živá. Chci být jako ty. Chci zase dýchat!! Tohle je prokletí!!" prosila o vysvobození...
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Líbí se ti povídka Krvavá slza?

Ano, miluji 0% (0)
Ano docela 100% (1)
Ne, vůbec 0% (0)

Comments

1 Keavy Keavy | Web | 15. january 2017 at 0:19 | React

Chi chi, hezky jsem se ti do toho začetla :-D Těším se na další ^^

Jinak ohledně nabídky s přátelením - klidně, bez problémů... a tak, budu ráda, pokud máš zájem :) Akorát je zkouškové, takže rovnou nemůžu říct, jak to bude další měsíc vypadat s mojí aktivitou a návštěvností... ale přinejmenším jsem zvědavá na pokračování a snažím se, co to jde :)

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 15. january 2017 at 0:22 | React

[1]: Děkuji ráda spřátelím :-)

3 Keavy Keavy | Web | 15. january 2017 at 0:29 | React

Páni, to je rychlost odpovídaní :) Asi bych měla zalézt do koutka a stydět se :D Děkuji :)

Mám ještě něco připsat? ;)

4 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 15. january 2017 at 0:34 | React

[3]: Co připsat? Jdu si tě právě zapsat do Affs :-)

5 Kristen Kristen | Web | 15. january 2017 at 20:58 | React

V prvom rade chválim dĺžku tejto časti :)
Hlavná postava mi príde trochu choatická taká zvláštna. Ale páčia sa mi opisy, napr. to ako vysali krv z toho človeka bolo super!

6 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 15. january 2017 at 21:01 | React

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement