Nemám přístup k internetu!! Takže blog pozastaven! Budu zde jen od kamarádky občas!

Dům v lese dokončeno

10. january 2017 at 1:37 | ┼Nemessis mor Morticie ┼ |  Příběhy o domech

Bydlela jsem ve dřevěné chatě s rodiči. Na okraji města Věstona. V boční opuštěné ulici ve které bylo asi pět domků včetně naší chaty. Moc lidí zde nebývalo. Na to, že to je město zde kolovalo mnoho legend a strašidelných příběhů. Od vlkodlaků přes upíry až k tomu strašidelnému opuštěnému domu v temném lese daleko od civilizace v lesích od našeho města. Také se říká, že v našem městě též byli záhadné zmizení lidí proto k nám moc cizinců nejezdí.

Na druhém konci města u rybníků je kostel. No ten kostel je prý starý asi sto let už v něm asi nikdo není. U toho kostela je ukryta hodně hluboká zarostlá studna. Prý má tak třicet metrů. Tak před sedmdesáti lety do ní prý spadl nějaký sedlák a utopil se. No to vlastně nikdo neví už přesně co se stalo.Tělo se prý nenašlo. Tvrdí se, že ta studna je vchod do samotného podsvětí. Vchod do hlubiny samotného pekla. Někdo tvrdí, že je prokleté celé toto město a někdo zase, že jsou to jen říkačky a nesmysli.


No i kdyby od někud ta temnota pramenit musí. A ty "pověry" a legendy též museli někde vzniknout. A naše prokletí též. Někde někdy to muselo vzniknout. A je pravda, že ti kteří se vydali hledat "Dům v lese" se už nevrátili. Zmizeli. Beze stopy. Kdo ví co se jim stalo. Též tam prý byli občas nalezeny mrtvá těla. Vždy se nečekaně objevil ten záhadný stařík co oznamoval další úmrtí a ukazoval policii ty těla a vypařil se. Vše to byli prý sebevraždy. Těm lesům se přezdívalo "Lesy sebevrahů" .

V těch lesích se prý ukrývá starý dům ze středověku. Ano o tom domě už zmíněno bylo. O něm koluje asi nejvíce zvěstí. Jedna legenda praví, že tam kdysi sídlila mocná obávaná královská rodina upírů. A že se tam skrývali před lidmi. Avšak ti též prý zmizeli. Co se říká tak údajně byli první co zde zmizeli a od jejich zmizení zde prý pak už bezestopy zmizel každý kdo na něj v lesích narazil. Též se říká, že se v něm upsal Luciferovi nějaký poutník a ve střeše zbyla jen díra. Či další pověst je, že zde žila stará čarodějnice, která jedla malé děti a praktikovala černou magii. Prý toto místo proklela ona. Létala na koštěti a zabíjela sedlákům zvěř. Či se měnila v černou kočku s rudýma očima.

Nebo další zní. Že se tu zabil jeden farmář po zavraždění vlastní rodiny. A jeho zlý duch je zde uvězněný a zabíjí vše živé na tomto místě. Potom legenda o hadí ženě. Prý tu žila překrásná žena, kterou všichni milovali. Jen si měla vzít jednoho zlého muže, kterého v těchto končinách nikdo neznal. Objevil se na dušičky. Měl údajně zelené oči a hadí jazyk. Báli se ho. Byl podle říkaček prokletý. A nebyl člověk. S jeho příchodem přišli nemoci záhadného druhu. A i zvláštní úmrtí. Mrtvá těla měly šupiny a zelené oči. Ta žena si ho nechtěla vzít. Tak ji proklel. Udělal z ní ženu s hadími oči. Každou noc se měnila v obrovského hada a zabíjela lidi. Vesničané ji museli zabít. Avšak muž zmizel a i když se vesničanům povedlo zabít její tělo tak její duch jim za to nedal spát. Stala se totiž démonem.

Jak říkám příběhů je mnoho. Bůh ví co je pravda. Já měla přísný zákaz chodit k lesu a už vůbec jsem nesměla do něj. Ale i když tam nikdo nechodil tak se občas odvážlivec našel. Přeci i když někteří tvrdili, že jsou to říkačky též se tam neodvážili. Kdo ví proč. Dělali ze sebe drsné, ale když přišlo na věc utekli. Ostatní z nich měli psinu a srandu. Smáli se jim za to. Není se tolik čemu divit. A já půjdu spát. Ráno bylo chladné ráno a hustá mlha když jsem se vzbudila. Máma a táta už byli dávno vzhůru. Byla zrovna puštěná televize. Zrovna zprávy. Další zmizení. Rovnou dvě zmizení. Dvě dívky zmizely údajně v lese a zatím je nikdo neviděl.

Dvě sestry. A v novinách bylo o oběšeném chlapci. Bylo mu nějak patnáct. Mladý emák. Znala jsem ho od vidění. Prý ho našly někde v nějakém starém domě. Bylo zde více opuštěných budov a míst. Avšak divné bylo to, že prý u jeho těla byl krvavý nápis "Welcome to Hell" a zanechal divný dopis. "On přijde" nic víc nic méně. Tak, že by to nebyli výmysli? Je pravda, že toto místo bylo v něčem úplně jiné než ostatní. A i zvláštní lidé. Něco jako Bohem zapomenuté město. Chodila jsem zde do opuštěného mlýna u rybníků. A měli jsme tu tak pět hřbitovů. Nějraději jsem měla ty židovské. Chodila jsem relaxovat či číst hororové knížky nebo detektivky.

Nasnídala jsem se a položila se do knížky "Hrobař" milovala jsem to. Ze čtení mne vytrhlo zvonění zvonku. Kdo to může být? Řekla jsem si. Byla sobota. "Violo" ozval se hlas mámy. "Nějací tví kámoši můžeš jít ven." řekla. Rychle jsem si učesala černé vlasy a natupírovala patku. Navlékla černé kalhoty a triko z BvB černou mikinu s bílími lebkami a černé glády. Navlékla černo-červené pruhované návleky vzala temně rudý zimní kabát vzala šálu a udělala černé linky. A běžela ke dveřím. "Violo" vítali ji kamarádi. Irena,Maka,Light,Derick,Hinek,Bára. Light takový tichý hoch byl v páru z Makou. Náš zamilovaný páreček. A Báře přítel zemřel. A zbytek byl samotářský uzavřený.

"Hlavně nechodte do lesa! Víš co bylo ve zprávách!" volala ještě máma. No lesy mne tu táhli k sobě asi nejvíce. Chata normálně opuštěná byla živější než normálně. Měli jse ji oplocenou a vlastnili jsme pole a vinici. Táhly se k hranici s lesem. O to více mne lákal i děsil.Když jsme došli ke kašně na náměstí tak Light navrhl ve všední nudě jít do lesů. Vše už jsme zde měli prochozené křížem krážem. Už to byla nuda. "Já to mám zakázané" odvětila jsem. "To my také. Ale už mne vše zde nudí. Tam jsem ještě nebyl." odvětil Light. "Počkat nemá tam být ten starý dům? Z legend?" vyhrkla Bára. "Ano ten strašidelný dům" vložila se Maka. Oni dva dohromady tak je rozhodnuto.

Kašna už byla vypnuta byla na ni už zima. Light byl právě velitelem. Maka a Light když se shodli tak s tím rozhodnutím nikdo nehl. Takže se půjde do lesů. Hledat se opuštěný dům a pátrat po záhadách těchto míst v pustých končinách. Šla se hledat pravda. Pravda o těchto místech z legend. Už jen z dnešních dvou zpráv o záhadných úmrtí. O to více nás to tam táhlo. Light šel jako první a hned za ním Maka. Vítr foukal jako o závod. Přešli jsme náměstí a došli ke křižovatce. A tam se zarazili. "Kde má být vlastně ten dům?" ozvala se Bára. Báře bylo jedno jestli tam někde zemře. Chtěla odejít za svým přítelem. Byla smutná, ale to my až na Lighta a Maku všichni. Smutek samota bolest deprese úzkosti no hlavně, že jsme měli jeden druhého."Ten dům? No to nikdo neví, že?" ozvala se Maka a zapálila si cigaretu. Banda čehosi na způsob emo metal kid. Avšak oni tím nějak i žili. "Ten dům má být směrem k jihu. A má u něj v okolí býti řeka ve, které místo vody teče krev. Avšak mýty a legendy takže...Se jde asi k jihu.." odvětil Derick k davu.

"Krev? K jihu? A víš kde je jih?" odvětila Irena k Derickovi. "Zhruba vím do lesa vede opuštěná cesta kolem jezera a opuštěných prázdných domů je tam i opuštěná kaple se starým hřbitovem a márnicí. Tuším směr..a místo." pronesl Derick. "Márnicí? Jak o tom místě víš? Tady něco takového je?" zírali na něj všichni. "Ano vím, ale toto snad nehledáme ne?" ohlásil se. "Tak od ted' jsi velitelem ty." vznesl rozhodnutí Light. "Jdi kupředu tedy." dodal poraženě Light. "Nu dobrá tedy. Tak jdeme." vznesl hrdě Derick. Vydal se směrem ke kostelu. Kupodivo tento kostel tu ještě byl vážně v provozu. Kněz podivín a alkoholik, ale kostel vedl špičkově. Nebyl to ten typ kněze, kterému jde jen o peníze. Opravdu mu šlo o víru samotnou. Pomáhal lidem s láskou.

Došli postupně k jezeru. Bylo rozsáhlé a hodně hluboké dle zjevu. Labutě zde pluly v párech a voda se leskla pod svitem slunce. Paprsky zlatých odlivů prosvítili zdejší zjev. Opuštěné domy ze kterých opadávala omítka ale i domy zcela jako nové. Irena se hned vrhla do jednoho z nich. Ozvala se rána a jekot. Spadla do hluboké staré studny a vedle ležely rozpadlé lidské kostry a lebky. Rána a mrtvé ticho. Rozběhli jsme se za ránou. Light rozsvítil baterku. "Co dělá v tom baráku studna?" vyjíkl Derick. "To netuším." řekl Light. Bára se rozplakala nad tím zjevem. Irena ležela na dně vyschlé studny v kaluži krve mezi lidskými kostry a ostatky. Ozvaly se zvony opuštěného kostela a z nebe jako by začal padat popel.

Po dlouhém bloudění opuštěným prostorem a lesy našli prapodivný opuštěný rozpadlý dům. Už byla tma jako v hrobě a ztratili se v hlubokých temných lesích. Zakopávali o větve a kameny. Měli jen zapalovače. Takže světlo nic moc. Po bloudění v lesích přišli o další tři členy. O Lighta co padl vysílením pak o Báru co spadla kamsi a o Dericka, který si z ničeho nic podřízl hrdlo. Takže jich moc nezbylo. Byla tam divná temná energie. Když v temnotě noci v tom lesním bludišti náhodou narazili na ten rozpadlý dům řekli si, že tam přespí. Když utahaní a vyčerpaní hledali při zapalovačích vhodné místo pro spánek tak se ozývali divné zvuky. Něco jako syčení a prapodivné kroky. Míhali se kolem nich malinkaté zelené světýlka.

Ale byli tak unavení, že to nijak nevnímali. Bimbali jim oči únavou. Při plamínkách zapalovačů našli rozpadlé postele s tak dvěstěletým povlečením a čímsi co neznali, ale šlo na tom nějak spát zbytku zbyla chladná kamenná zem. Ulehli a hned usnuli. Něco je ve spánku rozdrtilo na kaši. Kdo ví co tu sídlí? Tam ani Bůh nedohlédne.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement