Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Černý hrad kapitola 2- Osamělý umělec

15. january 2017 at 19:31 | ┼Nemessis mor Morticie ┼ |  Black castle

Seděl jsem pod stromem uprostřed lesa a hrál jsem na housle svou ponurou osamělost noci. Mé srdce nebilo. Jsem nemrtvý. Narodil jsem se jako upír. Jsem z klanu Rudé vrány. Našemu daru či prokletí se říká dar temnot. Kolik z nás raději hyne z vlastní vůle. Rád sedávám v lesích a hraji avšak věčnost je nekonečná. Především když ji trávíte sami. Osamělá věčnost mimo čas i prostor. Jsme bytosti prokletí. Avšak někteří už necítí vůbec nic tak je to netrápí. Asi jsem divný a jiní než ostatní mého druhu. Vše kolem se mění, ale my jsme neměnní. My jsme stále stejní. Už mne unavuje se stále skrývat. Já chci světlo a ne tmu. Vícekrát jsem přemýšlel nad uhořením na slunci či se nechat zničit lovci. Ale pud sebezáchovy byl vždy silnější.


Avšak temnotu noci jsem miloval. Především jsem nejraději sedával na opuštěných hřbitovech a psal básně či příběhy pod hvězdnou oblohou. Miloval jsem déšť a mrazivé zimy. Avšak věčnost je už unavující až nudná. Jsem živ 666 let. Chtěl jsem cítit i lásku a ne jen pach smrti všude kolem mne. A už vůbec ne tu pustou prázdnotu. A víte co náš druh opravdu nejvíce nenávidí? Ne? Právě to být ve věčnosti sami. My upřímě nenávidíme samotu. Proto si vyhledáváme společníky pro prázdnou chladnou věčnost. A to je též důvod proč většina z nás dává dar temnot lidem. Protože ze všeho nejvíce nenávidíme právě onu samotu.

Tak jsem opět seděl v tom lese a hrál jsem když jsem zaslechl ten dusot koňských kopit v hlíně a krupání větví. Vzhlédl jsem vzhůru a přestal jsem hrát. Hleděl jsem v úžasu až mírném děsu nad sebe. Nade mnou překrásná dívka. Musela být mého druhu. Ano byla jednou z nás. Cítil jsem její sílu a mocnou krev svými čichovými buňkami. A navíc upír upíra pozná. Chtělo se mi zasmát se této myšlence, ale raději jsem se na ni usmál. Měla tak ďábelský a uhrančivý pohled. Okouzlila mne..Uchvátila můj zrak a zahřála mé studené mrtvé srdce.

Co je to za divný pocit? Byl jsem zmaten. Nic takového jsem nikdy necítil. Divný pocit jako by mé srdce dostalo život a začalo tlouci i když nikdy nebilo. Jako by roztál kus tvrdého ledu či jako by se roztříštil kus mramoru. Vůbec jsem to nechápal. Co je to? Nevím...Netuším...Co když je to mne neznámá láska? Nějak tak ji popisují lidé...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Kristen Kristen | Web | 15. january 2017 at 20:40 | React

Dobre, tento upír mi príde ako... fajn týpek. To, že ho očarila a v podstate sa do nej zaľúbil na prvý pohľad ma neprekvapuje. Veď podľa opisu má byť úplne dokonalá, takže ten pocit asi vyvolá u každého. Otázka je, čo cítila ona keď ho videla? Snáď ho nezabila :D

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 15. january 2017 at 20:43 | React
3 J. P. Krůlýk J. P. Krůlýk | Email | 16. january 2017 at 3:26 | React

Dobré totok... Upír s houslemi hrál...

4 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 16. january 2017 at 3:42 | React

[3]: Děkuji

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement