Nemám přístup k internetu!! Takže blog pozastaven! Budu zde jen od kamarádky občas!

3 Soutěž 1.kolo

8. january 2017 at 20:03 | ┼Nemessis mor Morticie ┼ |  Soutěže v psaní




Jak vznikla loď duchu


V srdci samotného moře tajemství temné skrývá se. Jenž odhaleno nikdy nemělo být a tak to i zůstane. Neboť v samotě tam hluboko pod vodou truhla se svým smutným svědectvím skrytá jest. To co začalo velkou láskou skončilo skutkem zlým. Tento skutek zlí stal se v roce 1945 . Německý důstojník na útěku zamiloval se do kuchařky. Ona ho však odmítla a tak jí ubodal a tělo její do truhlice skryl. Tuto truhlici přes palubu lodě hodil. Od tohoto skutku uplynulo již 10 let a z našeho vraha stal se kapitán pirátské lodi, která teorizovala své okolí avšak jejich řádění mělo velmi brzy přestat.
Odbila půlnoc a piráti se svým kapitánem slavili na moři další úspěšnou akci . Nikdo netušil že se k nim žene bouře zlá a tak se stalo že je na moři přistihla nepřipravené . Jenže piráti byli šikovní a bouři ustáli i když o některé své přátelé přišli. Našli je ležet mrtvé na palubě. Vypadalo že se při bouři utrhl lodní hák a spadl na ně. Jenže jak jeden lodní hák mohl zabít 5 pirátů ? Upřímně bylo jim to jedno a to byla chyba . Nikdo z nich netušil že se probudil k životu duch, který prahnul po pomstě.
Všichni šli tedy v klidu spát i sám kapitán avšak uderme třetí hodiny ranní probudil se zpocený hrůzou. Jeho srdce divoce bylo jak splašené ale sám netušil proč jen věděl že se mu něco zlého zdálo.
Nemohl spát a tak se tedy vydal na palubu, když náhle uslyšel křik jeho posádky. Vydal se na místo, odkud křik vycházel, ale tam ke své hrůze našel jen těla své posádky. Prohledal celo loď a přišel na to že je jediný na život.
Vrátil se zpět do své kajuty a zamknul se . Sedl si ke svému stolu když náhle uslyšel zavrzání dveří od skříně, ale to bylo nemožné , zůstal na celé lodi přece jediný na živu. Náhle jeh myšlenky vrátili se do minulosti a on si začal vzpomínat na Bellu. Ženu , kterou miloval. V den kdy jí zabil šel za ní a požádal jí o ruku. Ona ho odmítla a on v návalu vzteku jí ubodal s kuchyňským nožem. Ještě slabě dýchala, když její tělo dal do truhlice a možná byla i na živu když hodil truhlici hodil do moře ale to nevěděl. Netušil proč si právě teď na ní vzpomněl.
Avšak myšlenky na mrtvou ženu pokusil se zahnat když náhle dveře od jeho kajuty se otevřely a on v nich spatřil ………něco hrozivého.
Jeho srdce dvakrát vynechalo a on se snažil skrýt před tou věcí jenž právě vešla do jeho kajuty. Ty pařáty byli děsivé ale ještě děsivější byli ty oči . Oči plné výčitek a rty jenž neslyšně opakovaly otázku Proč ? Proč to udělal ? Proč jí zabil a tak přinutil její duši do dnešní bouře žít v samotě na mořském dně? Chtěl křičet ale nešlo to. Přibližovala se pomalu a za sebou zanechávala cestu tvořenou chaluhami. Kousky shnilého masa , které z ní odpadávali a důlky bez očí , kterými se na něj dívala , naháněli mu hrůzu. Vzal do ruky svou zbraň a 4 krát vystřel ale kulky jí neublížili. Náhle ho napadla spásná myšlenka a hodil po ní lodním deníkem. To jí na okamžik zdrželo a on se vrhnul do skříně. To byla ale chyba. Až když bylo pozdě uvědomil si že vrzaly dveře od skříně. Chtěl z ní ihned vyjít ale nešlo , Něco ho drželo ze zadu a pomalu mu to svlékalo kůži, Ječel bolestí a když mu to dovolilo otočit se uviděl za sebou , která mu šla jeho pruhy kůže omotávat okolo úst. Dlouho křičel bolestí ale nikdo nepřišel všichni byli mrtví a po dvou dnech zemřel i kapitán. Jeho tělo stále je ve skříni avšak jeho duše bloudí v osamocení po lodi neboť on i jeho posádka byli odsouzeni duchem mrtvé ženy k věčnému bloudění na moři při bouří o samotě vždy se stejným koncem.


Samota, bouře, moře (co pro mě tato slova vlastně znamenají?)


Docela dlouho jsem přemýšlela, co na toto téma napsat, ale pak mě to ,,trklo". Vždyť tohle přece znám! Připomíná mi to můj (snad už jen) dřívější duševní stav. Dobře, moc dobře znám ten pocit, kdy je člověk sám. Tak strašně sám, že se nemá komu svěřit, s kým poradit, koho poslechnout... V hlavě se mi motalo tisíc myšlenek, které jsem nevěděla, kam zařadit. Milion otázek, na které jsem nevěděla odpověď. Bojovala jsem sama se sebou, abych se dokázala alespoň pousmát. Nechtěla jsem se vzdát, nechtěla jsem prohrát, ale už jsem nemohla. Moc dobře si pamatuji, jak jsem celé noci brečívala, a nikdo si toho nevšímal... Nikdo neslyšel mé tiché volání o pomoc. Moji tichou prosbu. Byla jsem sama... Odehrávala se ve mně taková tichá bouřka. Opravdu, od té doby, co jsem takhle brečela naposledy, žádná nebyla, což je divné. Neříkám, že bych kvůli tomu znova chtěla brečet, ale je fakt, že u bouřky ze mě šly všecky psychické problémy dobře ven. Také si moc dobře pamatuji na tu chvíli, co změnila můj život. Byla jsem na bazéně. Mívala jsem to tam ráda, ale ne, že bych to nějak extra milovala. Vždy jsem byla radši na hladině. To, že bych se měla potopit mě děsilo. Až jednou, jsem si řekla, že to zkusím. CHCI to zkusit. A tak jsem se potopila. Ten pocit, co jsem cítila byl nepopsatelný. Snad poprvé po hodně dlouhé době jsem se na chvíli uvolnila, a začala si uvědomovat, že nejlepší je žít TEĎ a TADY. NESTARAT se o to, co přijde, co bude... Od té doby jsem vodu milovala. Těšila a těším se na každou chvíli, kdy můžu být pod hladinou. Začala jsem si přát vidět moře, koupat se v něm, cítit ho. Strašně jsem si to přála. A myslím, že když si něco člověk opravdu hodně přeje, splní se mu to:).


Po nebi rychle plují černé mraky a ty dál sedíš na svém chatrném člunu uprostřed moře. Jsi starý a zkušený kapitán a víš, že to nevěstí nic dobrého. Podle svého kompasu víš, že nejbližší pevnina je stovky mil daleko. Přichází bouře. A podle toho prudkého západního větru velice silná. Jo, kdyby ses jen tenkrát nedal na pirátství. Vždyť jsi byl dobrým španělským stavitelem lodí. Získal sis přízeň samotného krále. Tak proč to náhle pominutí smyslů? Touha po dobrodružství? Touha po poznání cizích krajů? Proč ale pod černou vlajkou se zkříženými hnáty? Chtěl jsi snad úplnou svobodu? Proč za cenu těch nevinných námořníků cizích obchodních lodí, co jste s tou svou bandou opileckých barbarů potopili?
Ano, najal sis zlotřilou a bezcharakterní posádku, která tě ovšem zradila. Když na tvé lodi vypukla ta vzpoura a tebe zavřeli do podpalubní cely, neztratil jsi však naděje. Tu svojí kocábku jsi navrhoval sám a myslel jsi i na tajný únik z vězení, kdybys tam byl náhodou zavřený ty sám. Vždycky jsi myslel na všechno. Tak jako ostatně vždy.
A tak v noci, když všichni spali, jsi vysunul pár tyčí z mříží. Nezvládl by to jen tak někdo. Na to je grif. Pak jsi spustil malou loďku na vodu a plul co nejdál od těch křiváků. Tenkrát se ti zdálo, že jsi zvítězil, nad krušným osudem. Vždycky jsi spoléhal na svou chytrost a obratnost. Nyní se však obloha zatáhla, začíná poprchávat a ty se zmítáš na nepokojných vlnách otevřeného oceánu docela sám.
Samota je vlastně docela dobrá. Když člověk potřebuje přemýšlet. Jen pozorovat obzor a dumat nad životem, smrtí a jinými světy. A ty rád přemýšlíš. Ale teď už ne. Asi ses tentokrát přepočítal.
Další poryv větru zacloumal s tvým člunem. Jen tak tak, že ses zachytil okraje a nevypadl ven. To už ses docela vyděsil. Náhle se zablesklo a ozval se hrom, až jsi nadskočil. Vzedmula se obrovská vlna a přelila se přes tebe a tvou loďku. Ta se převrhla a ty najednou jen šlapeš vodu. Kde je ten člun? Tamhle opodál ho vidíš. Nebo aspoň to, co z něj zbylo. Plaveš co nejrychleji za ním, ale vlny jsou neúprosné.
Když už jsi byl tak blízko, sotva metr, vdechnul jsi vodu. Rozkašlal ses, ztratil jsi koncentraci a potopil ses. Zpanikařil jsi. Snažil ses dostat nad hladinu, ale už jsi neměl pojem o tom, kde je nahoře a kde dole. Tak jsi plul ke dnu. Mozek ti vypovídal službu díky nedostatku kyslíku a tys ztratil vědomí…
Jo, kdybys tenkrát neuprchl ze své lodi, mohl ses dožít minimálně zítřejšího rána. A třeba by tě pak ani nehodili žralokům, jak ti slibovali. Tvá loď byla stavěná na to, aby odolala i silnějším vichřicím a vlnobití. Ale takhle jsi sám zahynul bez přátel a nikdo se to nedozví. Nikdo tě nebude oplakávat. Snad jen tvůj syn, co byl taky na té lodi a jistě by tě zachránil i před zlobou tvé posádky. Tebe rádi neměli, ale jeho ano. Kdyby se za tebe byl přimluvil…
Sám ses však nyní utopil a je to jen tvá vina. Ale byl to tvůj osud. S tím už nic nenaděláš. Tak tedy sbohem, statečný piráte.
 

1 person judged this article.

Poll

Kdo postoupí? 1.kolo (soutěž 3)

Irí
Mudroočka
Raja Luthriela

Comments

1 Mimi Mimi | Web | 8. january 2017 at 20:55 | React

Všechny mají něco do sebe, docela těžké se rozhodnout :D

2 Irí Irí | 8. january 2017 at 21:09 | React

pro mě to bylo snadné , přece nebudu hlasovat sama pro sebe :-D ale rozhodnout se mezi dvěm zbylími povídkami bylo celkem zajímavé

3 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 8. january 2017 at 21:14 | React

[1]: Já hlasovala jednoznačně pro sebe. Ale určitě si přečtu ostatní díla.

4 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 9. january 2017 at 6:57 | React

[1]: Přesně :-D

[2]: ;-)

[3]: To se nedělá

5 Baryn Baryn | Web | 9. january 2017 at 11:53 | React

Povídka od Irí mi nedává téměř vůbec smysl... piráti po roce 1945? A ten styl spaní je hodně patetický a plný chyb... Fakt ne moc povedená povídka.
Příběh Modroočky mi zase nepřijde moc jako příběh, spíš jako halda motivačních keců.
Nevím, jetsli je hlasování ještě relevantní, nebo už došlo k vyhodnocení, ale můj hlas si zalsouží Raja. Sice forma je taky podivná,a le aspoň to má hlavu a a patu... a šmrnc a opravdový příběh. :)

6 Irí Irí | 9. january 2017 at 13:49 | React

[5]: jo holka to jsem dvě a to jsme to psala :-D tak někdy se mi to stává ale zas na druhou stranu jsou lidi ,kteří to i čtou

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 9. january 2017 at 17:54 | React

[4]: vždyť stejně prohraju. Nebyla jsem ve formě.

8 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 9. january 2017 at 17:59 | React

[7]: To se ještě uvidí kdo vyhraje

9 Irí Irí | 9. january 2017 at 18:12 | React

[7]: proboha holka bud optimistická a ne pesimistka ja zase byla nevyspalá když jsem jí psala

10 blog-slecny blog-slecny | Email | Web | 9. january 2017 at 18:16 | React

[9]: Já ji zase psala v 23h. Absolutně mimo :-D . (Je pravda, že je to plný keců. No, někdy trochu ujedu:-))

Mimochodem obě povídky se vám vydařily. :-D

11 Irí Irí | 9. january 2017 at 19:37 | React

[10]: jo ale zajímavé proboha koukni se na mojí  to je taky něco i když no můj pravopis šílenej je no  nikdo není dokonalej :-D

12 blog-slecny blog-slecny | Email | Web | 9. january 2017 at 19:41 | React

[11]: děkuji, příběh máš taky zajímavej. No, stejně nechápu, proč tady všechny sami sebe shazujeme:-D

13 Irí Irí | Web | 9. january 2017 at 20:25 | React

[12]: hm ja se ptořebuju vyspat , tobě to nedalo pak tu máme jednu pesimistku a pak  autorku tohoto blogu , která až si to bude číst bude za A ) nevěříčně kroutit hlavou
za B ) přemýšlet co to stvořila
    c) mlátit se smíchy  u počítače
no a za d  snaže nám příspěvky :-D

14 blog-slecny blog-slecny | Email | Web | 9. january 2017 at 20:45 | React

[13]: jo, přesně

15 Nemessis Nemessis | Web | 9. january 2017 at 21:39 | React

[13]: No mazat to nebudu :-D ale umírám z vás smíchy :-D

16 Irí Irí | Web | 9. january 2017 at 22:25 | React

[15]: hm to samo od sebe ty komentáře se  tu zjevily :-D fajn možnost c se potvrdila

17 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 10. january 2017 at 2:01 | React

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement