Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Osamělý umělec prolog

27. december 2016 at 21:47 | ┼Raven Sammael Renkse┼

Zase jsem hleděl na onu zaprášenou fotografii své zesnulé přítelkyně a lásky. Seschlé růže v zaprášené staré váze. Stará dřevěná almara co stála v rohu si ji pamatovala. Ještě v ní visely její šaty. Ty jsem neměl tu sílu vyhodit. Vlastně nic z jejích věcí jsem neměl tu sílu dát pryč. Vše tu zůstalo tak jako když byla ještě na živu. Ano díky tomu mám alespoň lehký pocit jako by zde byla stále se mnou. Vzpomínky. Ach, tak živé vzpomínky na to když byla ještě živá a byla zde se mnou. S jejím nádherným úsměvem odešel i ten můj. S její smrtí to přišlo. Vzpomínky na ten den kdy se to stalo. Zahleděl jsem se směrem na svou ruku kde se leskl prstýnek. Bodlo mne u srdce. Ano s ní odešlo vše. Cítil jsem jak ve mne něco zemřelo. Miloval jsem ji. Ach, proč se to muselo stát?
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement