Nemám přístup k internetu!! Takže blog pozastaven! Budu zde jen od kamarádky občas!

Jarní kvítí

8. december 2016 at 23:54 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Příběhy bez pokračování
Ležela v trávě a sluneční paprsky ozařovaly její tvář. Květy plné barev. Rosa ji smáčela kůži. Ležela tam tak a pozorovala modrou oblohu. Poslouchala vítr jak ševelí a hraje si se stromy, poslouchala ptáky ve vzduchu...a ševelení potůčku. Mraky bílé jako sníh poletovali modrou oblohou. A všude klid a mír. Ticho. Krása přírody.


Květy růžové,bílé,modré,fialové,červené,žluté,oranžové...Chodila sem ráda. Jen tady měla klid od všedního stresu. Ano les a příroda to bylo její. A milovala vodu. Když byla ještě malým dítětem chodila do zdejšího lesa stavět domečky skřítkům a chodila sem zdravit víly. Ano byla jiná. Viděla věci co ostatní ne. Měla svůj vlastní svět. A tomu okolo ní nerozuměla a on nerozuměl jí.


Rozvalila se a usla. Slunce mezi stromy se začalo pomalu vytrácet. Padla tma a obloha se zatáhla. Začal foukat prudký vichr a začali padat první kapky deště. Oblohou se začali míjet blesky. Rudé, bílé, fialové, modré..Spala až do málem smrtelné rány. Hned vedle ni uhodil blesk do stromu. A ten ji málem zabil. Prudce se zvedla takovou rychlostí. I když neměla nemocné srdce málem dostala infarkt. Z těla ji stékala krev od větví stromu. A bolela ji hrozně ruka. Blesky létaly všude kolem ní.


Bílo všude bílo. A záblesky barev v bílém pekle. Celá mokrá a zablácená se ztratila. Louka byla uprostřed lesů. Utíkala tam a zpět. Kolem ní padaly stromy a lítaly blesky. Bála se. Strašně se bála. Milovala bouře, ale této se vážně bála. I když v bouřích normálně běhala po lesích tato byla v něčem jiná. Temná. Jako by se něco probouzelo. Hromy burácely údolím. A kolem ní se ozývalo vytí vlků a divný šepot se syčením.


Zakopla a něco ji omotalo nohu. Měla pocit, že ji to tu nohu rozdrtí...Začala padat do bezvědomí bolestí...
Ticho...prostor...žluté světlo...Je toto konec?
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Elis Elis | Web | 10. december 2016 at 9:21 | React

Skvěle napsané, ta bouře nahání hrůzu, dovedeš perfektně popsat atmosféru...

2 Eliss Eliss | Web | 10. december 2016 at 11:49 | React

Ne vždy je vše krásné ;-)

3 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 10. december 2016 at 14:03 | React

[1]: Já takovou bouři zažila. Šli jsme po silnici uprostřed lesů. Všude jen bílo nebylo vidět na krok. Jen bílo a blesky. Slejvák jako prase. A to jsme ještě šli pod elektrickým vedením. Z lesů se ozývali zvuky jako vytí vlků. Kupodivu se bál i on. A to jsme se ještě ztratili. To jsme šli zrovna z prokletých Děviček. Tam už nikdy více. A ze Sirotčího hrádku jsem málem spadla do propasti.

[2]: To máš pravdu :-(

4 Blackovka Blackovka | Web | 10. december 2016 at 19:08 | React

Zaujímavá zmena od pekného a slnčného dňa po tmavú a ničivú noc.
- Jasné, že spriatelím, mám ťa už na blogu tak by som bola rada, keby som bola aj ja na tvojom. :)

5 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 10. december 2016 at 19:39 | React

[4]: Děkuji přidám

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement