Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Hodiny-Čas bez času osmnáctý díl

28. december 2016 at 1:58 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Clock-Time without time

Ticho a klid. To co hledala celý život našla až po smrti. Stála nad svým mrtvým hmotným tělem. A jen tak bez pohnutí ho sledovala. Povedlo se. Radovala se. Měla úsměv na tváři. Konečně toto hmotné tělo zemřelo. A já jsem volná. Říkala si. Byl to nádherný pocit. Pocit volnosti. Euforie. Konečně žádná odporná bolest. Konečně. Jásala. Najednou ji z toho jásání vytrhli nějaké hlasy. Zahlédla pár. Nějakého muže a ženu jak se blížili k jejímu mrtvému tělu. "Proboha!!" vyjekla ta neznámá žena. "Je mrtvá?" otočila se k tomu muži. Muž se snažil u dívky nahmatat tep, ale marně, ale tělo bylo ještě lehce teplé. "Zemřela před chvílí. Maximálně hodinu zpět" odvětil klidně muž. "Chudák holka" pronesla žena. Dívka se zazačala smát. Pche, prej jsem chudák když jsem mrtvá. Říkala si. Neznámá žena sebou cukla. Muž se divil co dělá. "Měli bychom zavolat policii, záchranka je už zbytečná" otočil se muž na ženu. Ta zkameněla s vyděšeným výrazem "Ale tu voláš ty drahý" pronesla směrem k němu. Muž vytáhl mobil z kapsy. "Nu tak tedy dobrá" pronesl otráveně a zamyšleně.



Vytočil tedy číslo policie. "Ano?" ozvalo se do telefonu. "Dobrý den já jsem Daniel Silver a s mou ženou jsme při procházce narazili na mrtvé tělo nějaké dívky" odvětil muž zpět. "A kde se nacházíte? Znáte tu dívku?" ozvalo se. "Jsme v Divoké Anně. A ne tu dívku vůbec neznáme. Můžete sem přijet? Nemáme na to celý den." odvětil muž už téměř prskající vzteky. Žena začínala nervózně přešlapovat. "A kde podrobněji jste? Někoho vyšleme, ale musíme přesně vědět kam" ozval se nervózně klidný hlas. "Jsme na cestě u potoka pod skálou jak sem vedou ty schody. Tělo leží pod skálou. Tak už posíláte?" teď už stepoval i muž. Myslel, že vzteky vybouchne jako bomba. A žena působila, že se za chvíli rozprskne. No kdy jste tu komedii viděli tak by jste vybouchli smíchy. Jo černý humor, že? Ale co by jste ode mne taky čekali co? "Dobrá to je lepší popis. Už jsou na cestě" pochválil ho četník. "Do půl hodiny tam budou i z pohřební službou" dodal četník a položil to.

První přijela policie. Vystoupili dva strážníci a vydali se směrem k páru. "Vy jste Daniel Silver?" promluvil menší pohublý strážník. "Ano. To jsem já. A toto je má žena Evelína." odvětil strážníkovy Daniel. "Tak kde máte to tělo?" přidal se vyšší baculatý strážník. Daniel se rozešel po cestě ke stromu u potoka. Tam na části skáli leželo její zakrvácené tělo. "Tady" ukázal na kus skáli. Strážníci se vydali blíže k tělu. Jeden ten menší vylezl na kus skáli k tělu a začal ho ohledávat a zjišťovat totožnost té dívky. Nakonec se mu povedlo najít její občanku. Mezitím co pohublejší strážník ohledával tělo tak baculatý podroboval pár výslechu. Pár byl vyčerpaný a unavený z otravných otázek. "Jmenuje se Adriana Lovelová a trvalý pobyt má kousek odtud." prohlásil náhle pohublý strážník když slejzal dolů od jejího těla.

V tu chvíli dojel pohřebák. "Tak děkujeme za oznámení. Můžete jít." prohlásili strážníci. "My už se o to postaráme" dodali. Pár si oddychl a rozešel se směrem domů. Pohřebáci odvezli tělo na pitevnu a strážníci odjeli na stanici. Tam podle občanského průkazu zjišťovali informace o té dívce. Ona je sledovala a tiše se chichotala. Jen si nemohla vzpomenout kde se u ni objevila občanka. Ale to ji až tak nezajímalo. Spíše se chtěla pobavit tím až najdou její rodinu co se tak alespoň k ní nikdy nechovala. A chtěla vidět jejich výrazy. Nudila se tak si řekla, že strážnky trochu postraší. Spadnutí štosů papírů je nijak nevystrašilo jen nadávali. Tak začala škrábat do okenních skel. To už začínali jančit. Mezi tím jeden ze strážníků k druhému pronesl "Tady to je. Už jsem našel spis té dnešní mrtvé dívky. Měla docela rozrostlou rodinu" . "Takže výjezd?" optal se. "Ano. Jen za rodiči. Tedy její mámou a nevlastním otcem. Její pravý otec zde nežije" odvětil první druhému. Zpozorněla.

Vydali se k autu. Letěla za nimi. Rozjeli se. Sledovala je. Jeli za jejími rodiči. Tu cestu si vybavvila. Poznávala silnici, domy,stromy i okolí. Proto věděla, že za dvěmi zatáčkami budou zastavovat. Tam v odlehlém domu s nimi žila než ji máma v jejích osmnácti vyhodila na ulici. Zastavili. Už se otevřeli dveře domu a vyběhla její máma. A už se o nás ví. Pomyslel si první strážník. "Co tu chcete?" vystartovala na ně mezi dveřmi. "Vaše dcera je mrtvá. Dnes byla nalezena pod skálou v Divoké Anně" prohlásil druhý strážník. "Musíte jet s námi madam" pronesl první strážník a už rovnou ukazoval svůj odznak. Hned po něm druhý. Tak si nabroušeně sedla do jejich auta. Odvezli ji na pitevnu k potvrzení těla. Ukázali ji její tělo. "Je to vaše dcera?" pronesl Wiliam(první strážník). "Ano je to ona" prohlásila její matka" napruzeně. Dívka se jen smála. Najednou se kolem ní objevili tři postavy a lidé to vážně nebyli.

-Pokračování příště

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 dennisvet dennisvet | Email | Web | 28. december 2016 at 11:30 | React

Úžasné =)

2 Grebona Grebona | Web | 28. december 2016 at 12:23 | React

Krásně píšeš, umíš to. :-)

3 Nemessis Nemessis | Web | 28. december 2016 at 15:43 | React

[1]:[2]:  Děkuji

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement