Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Cupio dissolvi (novoroční dáreček)

31. december 2016 at 23:53 | ┼Nemessis ┼ |  Příběhy bez pokračování

Zrovna šla temnou nocí když se obloha začala blýskat barvami. Nový rok přichází a ona by byla nejraději mrtvá. Sama tam tak stála a z očí ji vytriskli slzy. Do uší ji řval metal a v srdci úzkost. Její černé vlasy smáčel bělavý sníh. Bylo ji smutno. Bílá mrazivá mlha. Pořád sama. Pozorovala nebe a ty barevné odlesky. Snad ten blbý rok přinese i něco dobrého. Říkala si v duchu. Začínali se ozývat rány jako z děla. Nenáviděla je. A především nenáviděla svůj blbý marný život. No mrtvé ji to zpět nevrátí.


Zavzpomínala. Chyběli ji. Nový blbý rok? Jen další rok její bolesti a utrpení. Jo její život byl jen bolest. Život bez lásky a přátel. Nijak ji nikdo nebral takovou jaká je. A ona to nenáviděla nejvíce. Smutek ji užíral. Ta temnota byla už moc temná. Nesnesitelná. A její láska po smrti. Její největší přání bylo být mu po boku jedno jestli živá či mrtvá. Světla všech barev ostatní se radovali a slavili a ona měla sto chutí si vystřelit mozek z hlavy.

Místo štěstí bolest. Chtěla aby bylo konečně lépe. Moc si přála štěstí a lásku, přátele. Přála si vrátit se do dob kdy byla šťastná. Do těch dob než se vše posralo. Ano než se vše posralo. Jenže čas nejde vrátit zpět. A tak už to posraný je. A nikdo to nespraví. Její roztříštěné srdce snad už ani slepit nejde. Občas to co se rozbije už nejde nikdy spravit. Něco se už prostě nikdy nevrátí. Jo silvestr je pro ni jeden z nejvíce deprimujících dní v roce. Ani neví úplně proč.

Stála tam a vzpomínala na štěstí. Stalo se mnoho událostí co ji srazili na nejnižší dno. Už dva roky a je to jen horší. Ztratila vše a získala jen bolest. Malé bílé krůpěje sněhu ji dopadali na promrzlou kůži. Vzpomínky ji zabíjeli. Její bolest a smutek nejdou popsat slovy. Ta temnota není z ní úniku. Zahlédla chladnou záři luny. Svírala v ruce kytici rudých růží a vydala se ke hřbitovu. Její černé dlouhé šaty byli zmáčeny sněhem.

Po cestě ještě nakoupila hřbitovní svíce a nějaké sošky andělů. A podařilo se ji sehnat i skalpel. A už byla u hřbitova. Ano jeho hrob. Rozešla se k jeho hrobu. Zasněžené hřbitovy jsou nejkrásnější. Položila mu na hrob nejprve kytici růží a zapálila svíce. Záře prozářila temnotu noci. Pak rozestavěla sošky andělů a už byla připravena. Vytáhla skalpel z kabátu a odhrnula rukávy. Prořízla tepny. Krev stříkala proudem v rytmu jejího srdce. Potom projela hrdlem.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement