Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Barvy slunce a krve

24. december 2016 at 4:11 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Básnění
Rozlámané srdce v dlani
slzy co stékají po tvářích
tato jizva je nejhlubší
most přes řeku lásky spadl
prosím zabij mne
Dívat se do očí lani
rozplynout se v severních zářích
v hrobě se vše utiší
můj úsměv jako růže zvadl
prosím zabij mne



Bolest co se dere na povrch
bolest už nejde skrývat
pořád se snažit utíkat
a potlačovat slzy
cesta je temná plna krve
Hledět k nebesům navrch
vše pod úsměvem ukrývat
růže dávno suché bez vázy
hrdlo co řve

Tiše trpět v samotě
daleko od lidí ve sněhu
zmrzlá cesta z ledu jako mé srdce
takto už to nejde dál chci odejít
láska k tobě je silná jako život i smrt
Vše odnese vítr v poslední notě
svět z ledu a já hledám něhu
umírá tiše a sladce
to mé srdce, nezbývá nic než snít
já hledám konec všeho ticho...smrt...

Hluk v mé hlavě hlasy samé hlasy
na pokraji šílenství hledět do prázdna
tupě zírat na čtyři měnící se čísla
jenže čas se zastavil když se to stalo
zaseknuto na mrtvém bodě když jsem vše ztratila
Ve vzpomínkách už jen jsou ty časy
nikdy se nevrátí, vše se změnilo a já byla zavražděna
nejraději bych navždy odešla
tehdy mi to dech vzalo
asi navždy, nejraději bych tepny prořízla

Ty s vlasy barvy slunce,
tebe já k smrti miluji...

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement