Nemám přístup k internetu!! Takže blog pozastaven! Budu zde jen od kamarádky občas!

December 2016

Cupio dissolvi (novoroční dáreček)

31. december 2016 at 23:53 | ┼Nemessis ┼ |  Příběhy bez pokračování

Zrovna šla temnou nocí když se obloha začala blýskat barvami. Nový rok přichází a ona by byla nejraději mrtvá. Sama tam tak stála a z očí ji vytriskli slzy. Do uší ji řval metal a v srdci úzkost. Její černé vlasy smáčel bělavý sníh. Bylo ji smutno. Bílá mrazivá mlha. Pořád sama. Pozorovala nebe a ty barevné odlesky. Snad ten blbý rok přinese i něco dobrého. Říkala si v duchu. Začínali se ozývat rány jako z děla. Nenáviděla je. A především nenáviděla svůj blbý marný život. No mrtvé ji to zpět nevrátí.

Ve vzduchu je cítit zlo- šestý díl- konec

31. december 2016 at 22:00 | ┼Nemessis ┼ |  In the air is to feel the evil


Konečně se probrala k vědomí a začala vnímat. Zmateně se rozhlížela kolem sebe. A s vyděšeným výrazem se zahleděla na muže před sebou. "Už vnímáte?" ptal se jí ten neznámý muž. "Kdo jste?" optala se znovu. Vůbec nechápala co se právě děje a stalo. "Já jsem Inkake a jsem šaman. Jsem indián. Zdálo se mi o vás a měl jsem i o vás vize. Vám se též zdáli ty pro vás divné sny, že?" představil se a rovnou se vyptával. Teď už vůbec nechápala. Jak ví o těch snech? Zamyslela se. "Jak víte o těch snech?" ptala se udiveně. "Jak říkám jsem indiánský šaman a vy medium." pronesl. "Co je to?" nechápala. "Pojďte. Teď není čas na vysvětlování" odvětil. Co? Nějaký šílený indián mi bude poroučet? Bručela v duchu. Ale něco ji táhlo dolů mezi skáli. Na to, že byl začátek dnu byla ponurá tma jako v hrobě. Především zde mezi stromy lesa. Rudočerná obloha s šedavou hustou mrazivou mlhou. Cesta se ztrácela. Nebylo viděti na krok. Mezi stromy v mlze se něco blýskalo a hýbalo. Vypadalo to jako miliony svítících rudých a zelených nelidských očí. I když byl velice mrazivý den tak se potila hrůzou.

Na pokraji života- třetí díl - konec

30. december 2016 at 4:12 | ┼Nemessis ┼ |  On the brink of life

Konečně se jí to povedlo a shledala se opět se svou láskou. Konečně byla opět šťastná a hlavně s ním. Ano konečně. Konečně se opět shledali. Ve smrti láska. Konečně jsou spolu. To byl její sen a největší přání. Být s ním když ji to za života nevyšlo. Teď se jí to povedlo. Už nemusí trpět na tom pozemském světě. Stejně už umírala a nechtěla zemřít v nemocnici na lůžku. A komu by se chtělo umírat na nemocničním lůžku? Asi nikomu kor z těžkými depresemi v bolesti a utrpení. To asi nikomu. A rodina už se k ní chovala jako k mrtvé takže na tom nesejde.

Oči a uši 5.díl- konec

30. december 2016 at 3:07 | ┼Nemessis ┼ |  Eyes and ears

A šel si konečně opět hrát. Dívka ještě spala a druhá uspána nebyla. Té rozvázal oči a hned na to jí je vypíchl.


Tma a kroky. Co se to děje? Bolí mne oči. Proč nic nevidím? "Kdo jste?" pronesla vyděšeným hlasem do vzduchu. Té si teď nevšímal musel ještě vyrvat oči spící. Napíchl je na nůž a snědl je. Pak snědl i druhý pár očí. Ano miloval tu chuť krásných očí. Bolest ostrá bolest na kůži. Co se to děje? Já chci pryč! Kapky té slastné rudé tekutiny dopadali na zem. Začal tu krev olizovat z jejího těla. Tak lahodná chuť života. Liboval si. Ostrá příšerná bolest na prstech. "Au" zařvala. Uřezal ji s tak božským pocitem prsty na ruce a pak ojedl maso okolo prstů. Dobrůtka liboval si. Miloval mladé šťavnaté maso a tu lahodnou chuť krve. A pak ji v šílenství podřízl hrdlo a začal po proudech pít její teplou lahodnou krev. Miloval ten pocit když mu ta dívka umírala v náruči. Miloval vůni pach smrti. Cítil se při tom jako Bůh. Boží nádherný pocit když je mučil a ještě krásnější když umírali. Tentokrát se v té euforii neudržel a zabil ji moc brzy. Ojedl veškeré části jejího mrtvého těla zůstali jen kosti a vlasy.

Oči a uši 4.díl

30. december 2016 at 1:16 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Eyes and ears

"Kurva hejbej se" řval na ni. Ale ona už nevnímala. "Kurva! Vstávej!" ječel na její mrtvé tělo. "Dohajzlu! Tahle mi umřela moc brzy!" nadával. "Kurva jedna! Moc dlouho nevydžela." byl vzteky bez sebe. "Potřebuji jinou. Novou a lepší" mluvil si do vzduchu. Tak se šel naštvaně umýt a odešel domů. Tam přemýšlel o nové oběti. Nějak nemohl usnout. Převaloval se tam a zpět. Už měl novou představu o nové oběti. A dokonce více nádherných představ jak mučí své oběti dle své fantazie. Vysnil si děvče s modrými vlasy a šedými očimi. Ale kde takovou najít? Vzpoměl si na emo srazy ze kterých už kdysi pár měl. Teď jen najít tu správnou pro jeho uspokojení. Pak si vysnil ještě nějakou z růžovými vlasy a nějakou s rudo-blond vlasy. Vše to měli být menší postavy. Miloval drobné výstřední dívky. Ty ho uspokojovali nejvíce. Ano malé roztomilé dívky to bylo jeho. A už měl zase chuť mučit. Boží představy mu nedali spát. Představy jak skučí bolestí v louži krve a krčící se strachy. Ano to miloval. Tuto noc nespal.

Hodiny-Čas bez času dvacátý díl- konec

29. december 2016 at 23:00 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Clock-Time without time


Její rodina byla velice zvláštní. Její máma byla vlezlá medovitá ženská. A její nevlastní otec tyran. A pravý otec alkoholik z těžkými depresemi. Její rodiče se rozvedli když ji byli dva roky. Její máma měla nového muže ještě před rozvodem. A časem se dozvěděla, že ji psychiatři zkurvili život. Proto k nim přestala chodit. Ani oni jejich dceři neuměli pomoci. Měla hodně psychických nemocí na které se přišlo už moc pozdě tak, že už s tím nešlo dělat nic. Jak tedy měla žít když ji nikdo neuměl pomoci? Jak měla žít když nikoho neměla? Když ji nakonec každý poslal do prdele? Či ji zemřeli? Jak s tím vším měla žít když na vše byla sama? Jen samota,bolest,utrpení. Rozvrácená rodina, která ji nedokázala brát takovou jaká byla. Snažili se z ní udělat normálního člověka aniž by věděli, že není normální a nikdy nebude. Když všichni psychiatři tvrdili, že je úplně normální a jen nevychovaná. Tak ovšem svou debilitou a nevzdělaností zničili jeden lidský život. Roky šikany, teroru, bolesti, smrti. Celý život ji umírali její milovaní. Roky sebedestrukce. Pokusů o sevevraždu. No konečně je po své vysněné smrti. A šťastná.


První téma

29. december 2016 at 17:24 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Soutěže v psaní

Hodiny-Čas bez času devatenáctý díl

29. december 2016 at 4:36 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Clock-Time without time

"Kdo jste?" optala se těch tří. První postava byla kostra s černou kápí a v kostnatých rukou držela kosu. Jo tuto postavu už moc dobře znala. Byla to sama Smrt. Druhá postava byla bílá s žlutými křídli a svatozáří a v dlaních držela bílou svíčku s bílomodrým plamínkem. To musí být nějaký anděl, ale už nevěděla, který je jich strašně moc. Třetí postava byla podobná té druhé jen byla černá s rudou korunou, kterou zobrazoval had a v dlaních svírala jablko. To musí být pán podsvětí. Proč se jich vůbec ptala když zhruba ví co jsou zač. "Já jsem Smrt. A toto jsou mí dva věrní sluhové. Toto je archanděl Gabriel a toto Hádes." pronesla postava s kosou. "No představovala jsem si vás jinak. Teď bych měla projít očistcem co?" prohlásila. "Ano. Teď půjdeš s námi. Pak se uvidí co s tebou bude dál" odvětila Smrt. Nějak se nebránila tohoto světa měla plné zuby.


Přihláška-soutěž

28. december 2016 at 22:39 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Soutěže v psaní

  • 1.Blog
  • 2.Přezdívka
  • 3. Email
příběhy mi posílejte na vikihoror@seznam.cz

SOUTĚŽ * informace

28. december 2016 at 22:21 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Soutěže v psaní

Tak a je tu po dlouhé době další soutěž v psaní. Zase to bude příběh na téma co zadám. Vlastně něco jako minule. Zase to bude tak, že já zadám téma a vy mi na něj pošlete vaše příběhy. Chtělo by to minimálně 4 lidi.. Je úplně naa vás co na dané téma napíšete jestli horor či komedii. Je to o vaší fantazii. Ještě nevím kolik bude kol. To se uvidí podle toho kolik lidí se mi přihlásí. Není to povinost jen soutěž pro zábavu.