Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Srdce z kovu kapitola 3-konec

27. november 2016 at 17:32 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  The heart of metal

Ale proč se tváří smutně? Objala mne a políbila. Plakala. Ale proč? Mlčela. Chtěl jsem mluvit, ale nemohl jsem. Pak přišlo pět postav s černými kápěmi a v čele samotná Smrt. "Ještě nepřišel tvůj čas" pronesla ke mne Smrt. Těch pět drželo bílé svíce co hořeli. Prudké rudé světlo a já se probudil na jejím hrobě. Mé srdce bylo ledové a celé z kovu avšak bilo. Rána na hrudi se zacelila. Vrácen do ne-života. Takže původní plány a realizace. Tělo zmrzlé. Ale žilo. Divný pocit. Uvnitř mrtvý avšak tělo živé. Ale jen z půlky. Už jsem nebyl úplným člověkem. Z části jsem byl robot. Takže jsem tam musel projít určitou evokací. Z rukou mi šlehaly modré elektrické blesky. Kůže zbělala a oči zfialověli. Vlasy zůstali bílé ale udělal se mi tam modrý melír. A jak jsem byl rozrušen tak mi z hlavy začali létat černé bodliny. Musím se uklidnit. To je v háji. Kruci. To mi ještě ke všemu chybělo. Připadal jsem si jako dykobraz.


Najednou se něco pohlo. Zvuk jako pohyb kamenne. Co? Kámen? Prudce jsem se otočil. Náhrobní kámen praskl. Její hrob! Co se to děje? Vůbec nechápal. Něco se pohlo. Tělo? Bílá postava s černými vlasy a rudými oči. Místo nehtů černé dráty špičaté uši a místo prsou kola a když vydechla šla ji od úst pára. Vydrápala se z hrobu. Ze svého hrobu. Dle hlasu to byla ona! Má láska! No to jsme to dopadli. Láska silnější než smrt ale silnější než život též. Byl jsem v euforii, ale i zmaten. Vůbec jsem nic nechápal. Toto jsem si vůbec nepředstavoval. A co má dcera? Když už...Zmateně jsme na sebe hleděli. Nikdo nechápal. Oba vráceni do (ne)-života. Objaly jsme se a políbili. A šli domů. No lidé hleděli vyděšeně. Avšak nikdo nemohl býti vyděšenější než my sami.

Došli jsme nějak k nám domů. Bylo složité se vůbec procpat dveřmi natož se pohybovat po bytě. Ona měla místo prstů dráty a mne z hlavy létali všude bodliny. No vážně nádhera. A dcera se nevrátila s námi. Snažil jsem se připoutat duši naší dcery do toho robota, ale jelikož mi z rukou létali blesky hned jsem ho spálil. Jo ti nahoře mají vážně blbý smysl pro humor.

 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement