Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Srdce z kovu kapitola 2

27. november 2016 at 15:00 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  The heart of metal

Vzbudil jsem se kolem 8 ráno. Se zvláště deprimující náladou ale s takovým odhodláním a vírou, že se brzy shledáme. I svou dcerou. A též jsem se odhodlal k hledání svého syna. Přeci je to můj syn! Měl bych i přes ten strach. Bolest na hrudi. Dcera se neměla to štěstí narodit a syna se tehdy povedlo zachránit, ale na jak dlouho? Tyto myšlenky mne děsily. Staly se mou noční můrou. A já z toho šílím. A kdo by ne? Přijít o vše..nemít nic. Ale ano ne každý by zešílel. Též pravda. Došel jsem si do lednice pro pivo a zahleděl se ke starým plyšovým medvídkům. Byli její milovala staré medvídky. Sbírala je. Stále se jen smála a já s ní. Milovala barvy a jaro. Byla silně spjata s přírodou. Milovala slunce a vodu. Ve staré almaře v rohu stále byli její šaty. Od letních hedvábných karmínových šatů s bílími a žlutými květy po podzimní pletený svetřík a zelené sako po zimní rudý kabát. Byla zvláštní, jiná. Nevšední a svá. Ale i tajemná. A proto jsem ji tolik miloval. Přivlastnila si mé srdce tak jako žádná. Popíjel jsem tak tak pivo a pokuřoval doutník a vzpomínal na její úžasný úsměv.



Šel jsem si vzít chleba s máslem cibulí a škvarky. Žena mu zemřela před 21 lety a jemu už bylo 48. Měli by dnes výročí. Rozhodl se jít jako každý rok na její hrob na hřbitov. A psychicky se připravoval k činu. Ke svému plánu už byl připravený. Oblékl si sako a svůj černý oděv co měl na jejich pohřbu. Připl si rudou a černou růži na svou hrud co měli na své svatbě. Učísl si své dlouhé bělavé vlasy a oholil vousy. Vyčistil si zuby. A udělal si černé linky. Obul už opět zaprášené černé boty a vyrazil. Rituálně pro kytyci rudých růží a anděla. A vyrazil na starý hřbitov kde se už tak 5 let nepohřbývá. Opět mezi lidmi. Dítě bylo pohřbeno s ní. Chodil tam pěšky procházka. Někdy chtěl mít srdce z kovu aby nic necítil. Když ani smrt ho nechtěla. Byl ztracený v nekonečný bolesti a utrpení. Rvalo mu to srdce z hrudi. Utrpení nic jiného. Nějraději by si vystřelil mozek z hlavy. Úzkost. Když tak stál nad jejím hrobem. Slzy tekly proudem. Chtěl zemřít. Padl na kolena a nemohl dýchat. Možná svůj cíl změním. Toto už dále nejde.

Umíral jsem každým dnem. Sněhem a námrazou pokryt jest její hrob. Vyrval si srdce z těla bolestí a tíhou žití. Padl jsem mrtev na její hrob. Nastalo ticho a bolest ustoupila. Už to nešlo vydržet. Záře v černém prostoru. A ona s tím nádherným úsměvem. Přišla! Už mohu být zase s ní! Láska až za hrob a ještě dál...

-Pokračování příště

 

1 person judged this article.

Comments

1 Eliss Eliss | Web | 27. november 2016 at 16:33 | React

Opravdu smutné... :-(

2 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 27. november 2016 at 16:35 | React

[1]: Píši další díl

3 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 27. november 2016 at 17:08 | React

smutné, ale pekne napísané

4 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 27. november 2016 at 17:12 | React

[3]: Děkuji

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement