Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Srdce z kovu kapitola 1

27. november 2016 at 12:04 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  The heart of metal

Seděl jsem ve své komůrce v podkroví a přemýšlel jsem o světě. Svítila malá lampička na mém zaprášeném stole když jsem se zahleděl na fotografii své zesnulé ženy co mi zemřela při porodu několik let zpět. Pak mé oči zamířili na malého zaprášeného robota ze steampunkové doby. Byl památeční na mého dědu, pradědu a tak dále. Když mnou mihla ona myšlenka. Jaké by to bylo kdyby něco takového mělo vlastní uvažování, vlastní inteligenci, emoce a city, umělo to mluvit. Prostě jaké by to bylo kdyby ten robot byl najednou živý. Kdyby měl duši a život. Nevím proč a jak se mi to zrodilo v hlavě. Nevím asi samota. S její smrtí jsem ztratil vše. Přestal jsem se smát. Přestal jsem žít. Něco ve mne zemřelo. Kdysi jsem pracoval v laboratoři. Jedy i experimenty na lidech. Avšak to už je dávno. Nechtěl jsem nikdy dělat tyto zrůdnosti, ale byl jsem donucen, byla jiná doba. Doba temnoty a zrůdností. Když se mi naskytla malá možnost utéci od zrůdnosti, utekl jsem.



Nechtěl jsem býti zrůda. Věděl jsem kde jsou staré laboratoře i které ještě fungují. Zrodil se v mé hlavě šílený plán. Prostě si toho robota oživím! I když ten plán mne mohl zabít. Jak jsem přestal vycházet mezi lidi od její smrti uzavřel jsem se do světa magie, alchymie, transformace, kabaly, věštění, evokace. Takže jsem celé roky studoval a experimentoval ve svém šílenství či zoufalství? Nakonec jsem se dost naučil. Tolik mi chybí! Mé srdce bude vždy patřit jen jí! Nikomu jinému. Měl jsem s ní syna dcera zemřela s ní při porodu. Synovy už je 21 a bůh ví kde skončil. Vzali mi ho když jsem se věšel po jejím pohřbu. Když jsem byl skoro mrtvý tak jsem se vzbudil až v nemocnici, ze které mne odvezli do psychiatrické léčebny. Kde jsem strávil tak 3 roky. Syn jediný kdo mi zbyl skončil v dětském domově. Ano chtěl jsem zemřít. Neměl jsem nic. Zbyla jen prázdnota. Ani nevím jestli je na živu.

Bylo tak pět hodin. Lehl jsem si na postel a zíral do stropu. Konečně mne v hromadě myšlenek napadlo jak to udělat. Dvě mouchy jednou ranou. Ano! Už vím! Jen až ted jsem na dávný cíl připraven. Až ted jsem si jist, že jsem dostatečně připravený k realizaci. Mělo by to vyjít. Už ano. Plány a myšlenky se mi honili hlavou. Až jsem z toho usl. Opět se mi zdálo o ní. Přišla! Opět přišla. Jako anděl. Jen tak jsem mohl býti štastný. A s ní. Miloval jsem ji. K smrti. Udělám vše abych byl zase s ní.

-Pokračování příště
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Koko_Chan Koko_Chan | Email | Web | 27. november 2016 at 12:36 | React

Ta se ti povedla, těším se na pokračování

2 Claire | lunar-dream.blog.cz Claire | lunar-dream.blog.cz | Web | 27. november 2016 at 12:42 | React

Úžasný příběh a docela smutný, ale mega napínavý, těším se na pokračování ! ^^

3 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 27. november 2016 at 12:49 | React

[1]:[2]: Děkuji

4 Maja Maja | 27. november 2016 at 14:48 | React

Fantazie a krása 💙

5 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 27. november 2016 at 14:52 | React

[4]: Děkuji

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement