Nemám přístup k internetu!! Takže blog pozastaven! Budu zde jen od kamarádky občas!

Psychiatrická léčebna díl třetí

2. november 2016 at 17:20 | Devil Lunneamora┼ |  Psychiatric hospital

Eresis "Ale no tak tady mezi námi v cvokhousu jsi skončila z nějakého důvodu né?" ...Cruero se hned musel přidat bez mého překvapení..."Jo pověz nám něco o sobě" a s zábleskem v očích a úšklebkem se zasmál. No a jasně, že se musel přidat i Rive s vražedným pohledem na Cruera. Mne najednou blesklo hlavou "tak se o mne klidně pozabíjejte..." avšak jen v oné myšlence. Pak jen mírné zděšení nad náhlou představou, že by náhle Rive zemřel.Strnula a ztuhla nad tou představou. Ach, nad čím to přemýšlím? Zděsila jsem se ještě více. Hrozně děsivá představa...brrr


"Tak co bude" přidala se tajemná dívka no avšak je pravda, že z onoho shluku příliš otravně zvýdavých divně vyhlížejících individuí vypadala a působila asi nejvíce normálně..k mému překvapení se uměla i slušně představit " Jo pardon já jsem Sammael.." dodala. "Nene ty se umíš i představit..." odpověděla jsem už vážně otráveně. Najednou se do toho opět ozval Rive k mému překvapení i zděšení to nebylo kupodivu ke mne, ale k davu.."No tak ji nechme otrkat. Přeci jen je tu teprve pár hodin. Jaké by to bylo v její kůži nám?.." prohodil. Dav se otočil a ztichl... Já se mezi tím vytratila do samoty a právě v čas...


Sestry a doktoři nás právě začali rozhánět zpět do budovy...Nebylo nijak divu..pomalu se schylovalo k západu slunce..A já si oddychla...Nemusela jsem se nikomu zpovídat..No zatím... Byla večeře. No vypadalo to jako zvratky. Něco zeleného co si asi hrálo na špenát kus něčeho divného zjevu asi kukuřice a něco co mělo být snad uzené. No k mému zděšení se to dalo i relativně pozřít. Po jídle byli povinné prášky jasně-že nám čuměli do držky jestli jsme to vážně spolkly. Po večeři byla povinná sprcha. Naštěstí sprchy byli jednotlivě v pokojích a ne společné. S chutí jsem se osprchovala a na štěstí na spaní jsme mohli mít vlastní pyžamo. To by mi tu asi vážně hráblo kdyby jsme nemohli. Osušila jsem si vlasy navlékla černé pyžamo s bílou kostrou a ulehla jsem konečně do postele. Konečně svatý klid bez lidí. No i bez Riveho. Posmutněla jsem...

Ráno nás vzbudila sestra. Nejdříve měla být rozcvička a pak snídaně. Avšak k mému zděšení se stala nemilá věc. Když jsme se shromáždili v temné chodbě u pokojů cítila jsem hrozně divný pocit. Taková divná úzkost v hrdle a na hrudi..Pach smrti. Byl to opět ten pocit kdy jsem věděla, že se něco stane či už stalo. Vždy se mé vize a předtuchy plní. Věděla jsem, že blízko v mém okolí se něco stalo. Zase je to tu. Vždy mne to děsí. Vím, že se nepletu. Hustá atmosféra se zvětšovala. Ano, někdo...


Ozvalo se šílené ječení z jednoho z pokojů ke konci chodby. Ženský odporně pisklavý hlas. Ty jsem úplně nejvíce nenáviděla. Blbý uječený ženský. Co nic nevydrží. Chodbou se začala táhnout nevábná vůně. Pach moči a výkalů. Z pokoje vyběhla vyděšená sestra směrem k sesterně.



-Pokračování příště
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 moje-farby moje-farby | 18. january 2017 at 20:10 | React

:D pekne

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement