Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Příběh Marlenky (2010)

21. november 2016 at 14:10 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Příběhy bez pokračování

Příběh Marlenky (2010) sepsáno před 6 lety když mi bylo 14 let .


Byla jedna namyšlená holčička, která měla tolik hraček, že nevěděla co s nimi. Porcelánové panenky, plyšáky, autíčka, kočárky, bárbíny prostě vše na co si vzpoměla. Ale neuměla si toho vážit. Nestara se o ně...Byli od prachu, roztrhané...Váleli se na poličkách a nikdo o ně ani nezavadil. A mezi nimi vynikala drobná, ale dokonalá porcelánová panenka. Měla takové hnědědé polodlouhé vlasy s ofinkou, černé lolita šatičky, vlasy měla do dvou drobných culíčků. A ani o tuhle chudičkou panenku se nestarala. Kdysi ji říkala Marlenka. To si ji ještě všímala...Tedkon byla Marlenka posmutnělá, osamělá. Ta namyšlená holka si říkala Zlatěnka. Jednou se Marlenka ocitla na zemi a zrovna kolem procházela Zlatěnka. Nečekaně se koukne na zem a spatří Marlenku, ale Marlenka ji už dávno omrzela jako všechny hračky, které vlastnila. Tak ji popadla a řekla si, že Marlenku vyhodí. Odnesla ji před barák a hodila ji do popelnice. Marlenka tam tak ležela opuštěná..Nebe se zatáhlo..a zčernalo. Večer se strhla obrovská bouře. A v té bouři se stala zvláštní věc. Z Marlenky se stalo živé děvčátko. Marlenka dostala život. Lidský pouhý život. Poprvé viděla věci kolem sebe. Venku se zatáhlo nebe zčernalo. Vypukla veliká bouře. Marlenka přespala vedle popelnice. Ráno máma Zlatěnku hledala, ale nenašla ji. Ve zmatku na něco šlápne. Byla to Zlatěnka! Ale Zlatěnka tedkon, byla ta nejošklivější paneka, kterou kdy kdo mohl vidět. Macecha začala nelítostně ječet po celém okolí. Otec rychle přiběhl "Já ti to říkal. Zasloužila si to. Byla lýná a namyšlená, jako nějaká princeznička! Jaká máma takové dcera! Bůh ji potrestal sám! odpověděl s nějvětším klidem otec Zlatěnky. "Co??! vyjekla její matka. "Byla stejná jako ty! Taková princeznička! Nemyslíš?" otec začínal zuřit. Otec v klidu odešel. Po hádce z machechou se zadíval z okna a začal dumat. Přemýšlel nad tím, že konečně odejte od té jedu baby! Z dumání ho vytrh záblesk pohybu venku. Tak rychlí, že ho málem ani nezaregistroval. Zmatený pohyb. "Marlenka" vydech. Rychle začal balit. Zbalil i několik věcí po Zlatěnce. Pro Marlenku. Hned mu došlo co se stalo. Když měl zbaleno snažil se co nejrychleji vyklouznout z "Domu hrůzy" podle něj. Ve dveřích ho, ale zastavila macecha "Kam si myslíš, že jdeš?" obořila se na něj. On ji vrazil facku "Odcházím! Už nebudu tvůj otrok!! Dlouho mě štveš!" práskl dveřmi a odešel navždy..."Ahoj Marlenko. Ted budeš štastně bydlet u mě v mém baráčku daleko od tud!" řekl Marlence. "Vše ti u nás vysvětlím. Je to na hodně dlouhé vyprávění, víš? A neboj se! Prosím." zval ji k němu. A prosil ji...O několik let později. Marlenka už dávno ví jak se starat o domácnost. A už ví vše potřebné o životě. Našla si svou lásku s, kterou tedkon bydlí. Nádhernou spanilou dívku...Starají se o adoptované děvčátko. A pravidelně chodí navštěvovat Marka, Marlenky tatínka. A jsou štastny až na věky věků....
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement