Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Pekelný bál

2. november 2016 at 20:20 | Devil Lunneamora┼ |  Příběhy bez pokračování

Bylo chladno a ledový vítr ji ovíval tvář. Kapky deště ji smáčely vlasy barvy krve. Zapálila si cigaretu a vyfoukla hustý kouř. Chtělo se ji plakat a smát se zároveň. Nevěděla co dříve tak jen dál potahovala. Stála na balkoně a pozorovala ten chladný západ slunce. Chtěla zemřít. Stejně tam unitř už mrtvá je. Zabilo ji to. Vše. To co se stalo tehdy. I vše co následovalo potom. Rozplakala se. Jen stála a pozorovala ten západ slunce. A zabloudila do těch vzpomínek jak ony západy slunce pozorovali spolu u něj vedle sebe. Bodlo ji u srdce. Pak si vybavila ty nějkrásnější chvíle jejího života jak se spolu milovali ve vášni, líbali se, dotýkal se jejího těla a ona se schovávala pod jeho dlouhé vlasy barvy havrana. Jak jen ji jeho doteky chybí. On ji chybí. Ty časy ji chybí. Jen tam tak stála a v slzách popíjela víno. Rudé víno barvy krve. No tu krev by si dala raději v tuto chvíli. Vešla z balkonu do pokoje. Černé těžké závěsy až na zem vlály ve větru. Zavřela dveře. A zapálila rudé svíčky na černých svícnech. Šla si vzít něco k jídlu. První co ji padlo do oka byl smažený sýr s bramboráčky a tatarka. Sedla si do křesla a začala jíst. Když dojedla vzala si své malířské potřeby a začala malovat. Začala malovat pláně zbarveny krví, potemnělé šedavé nebe a v něm anděli. Nebe na způsob vesmíru s hvězdami a planetami. Dole v pláních byl malý hřbitov s křížem jenž zobrazoval muka lidstva a to "Bůh ti nepomůže..."...

Když domalovala položila obraz schnout na okno. Nalila si další pochár vína. Tentokrát ho do sebe kopla jako panák.
Šla si zalést do horké vody s pěnou do vany s knížkou. Pustila si hudbu Vivaldiho. A začala si číst svého Hrobaře. Byla tak v polovině četby. Venku padla mezitím tma. Zrovna byl úplněk. Ležela tam tak se zapálenými svícemi a vonnými tyčinkami. Potřebovala se odreagovat. Relax. Ano to je to co právě potřebuje. A večer je pozvána na Půlnoční bál. Jestli se jí chtělo? To se říci nedá, ale byla by to urážka barona. Takže si ho nechtěla znepřátelit. A na víc cítila, že tam má být. Něco ji tam táhlo.
Vylezla z vany když odbíjela desátá. Rychle si vysušila vlasy a šla se připravovat. Vzala si na sebe dlouhé gotické černé šaty až na zem. Rudo-černý korzet. A černé korále s pentagramem na krk. A černý obojek s ostny.Vlasy si hodila do drdolu a kolem něj si dala stříbrné a černé perly. Pak nasadila černý dlouhý závoj. Svou bledou tvář natřela světlým bílím pudrem a udělala si černé linky s černo-rudými stíny. Rty natřela černou rtěnkou. Její dlouhé ostré nehty byli černé. Byla připravena. Baron ji měl vyzvednout. Kočárem...
Přijel v černém kočáře který táhly dva páry koní. Byli velcí černí s rudými oči. Nasedla. Barona, ale v lásce moc neměla. Chtěl si ji vzít. Ale ona ho nedokázala milovat....Navíc to byl vládce pekel. Samotný pán pekla. A ona mu nechtěla patřit. Ano nenáviděla Boha a měla své vlastní Bohy a věřila ve více Bohů. A měla sklony k temnotě. Byla zrozena temnotou. Tedy jen pár jejích částí. Jinak její duše byla čista. Nechtěla patřit těmnotě. Sám její život už v ni byl. V temnotě, bolesti a utrpení. A chtěla aby jeji duše byla čistá napořád. A nechtěla aby její život byl doslovně peklo.Chtělo se ji z toho plakat.
Dojeli k paláci kde se konal Půlnoční bál. Otevřel ji dveře kočáru a podal ji ruku. Musela přijmout. Musela mu ji podat. Avšak se ji to příčilo. Nechtěla se stát nevěstou samotných pekel. Chtěla svobodu. Nic jiného. Být volná jako pták....Byl to pekelný bál...plný démonů, sukub a inkubů, vlkodlaků a upírů. V sále šlehaly plameny samotného pekla...Chtělo se ji utéci. Nechtěla si ho vzít. Natož se stát paní pekel. Nešlo ji o vládu ani moc. Šlo ji jen o volnost a lásku...a štěstí...Vedl si ji před všemi s tak arogantním výrazem, že je chtělo zvracet. No málem se krásná lady pozvracela. Ale pak zahlédla jeho...Nádherného elegantního mladíka s dlouhými vlasy barvy čokolády. Zahleděli si do očí...A její srdce roztálo. Pocítila místo toho chladu na srdci takové teplo...Roztála...Zamilovala se...On ji tak chutně pozoroval...jako by se do chtěl zakousnout...
Ukápla ji slza...A bodlo ji u srdce...tak, že se málem skácela...Vedl si ji až k oltáři...všichni je pozorovali...celé peklo...A hlavně on....Pozoroval ji a cítil jeji bolest. Cítil a věděl, že se trápí a, že toto nechce. Bolelo ho to. Byl tak osamělý umělec. Hrával na housle a maloval. Cítil její samotu. A chtěl aby se tak necítila. Z ničeho nic rozevřel svá černá křídla vzlétl do výše a odletěl s ni pryč. Nevydržel její bolest. A samotu. Odletěl s ni na Island.
Rozzuřený pán pekel si je našel...A pak je nemilosrdně zabil...Odešli spolu za světlem..do nebes...Jejich duše byli očištěny...Dostali konečně svobodu...A život ve světle..Po, kterém tak dlouho snili..A oba našly i tu lásku..Jeden druhého...
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Máš rád horory?

Miluji je 46.7% (7)
Jak které 26.7% (4)
Ne bojím se jich 6.7% (1)
Baf xD 20% (3)

Comments

1 Lukas Lukas | Web | 2. november 2016 at 20:43 | React

u tohoto příběhu (vlastně povídky) se krásně ukázalo, že někdy méně znamená více

pěkné

2 dark-horror-stories dark-horror-stories | Web | 2. november 2016 at 20:47 | React

[1]: Děkuji moc

3 Irei Irei | Web | 2. november 2016 at 20:56 | React

To je tak hezké a smutné zároveň. Píšeš opravdu pěkně.

4 dark-horror-stories dark-horror-stories | Web | 2. november 2016 at 20:59 | React

[3]: Vážně si toho cením

5 Enki Enki | 2. november 2016 at 23:24 | React

Velmi zajímavá četba, všeříkájící, máš skutečně talent...

6 dark-horror-stories dark-horror-stories | Web | 2. november 2016 at 23:27 | React

[5]: Vážně děkuji.

7 Cadaver Cadaver | Email | Web | 9. december 2016 at 23:56 | React

Hezky napsáno.
Akorát mi přijde, že je ten konec maličko useklý. :D Možná je to záměr, možná je to nedostatek inspirace (to znám taky :) ) (Ber to prosím jako snahu o pomoc, ne jako hate.)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement