Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Hodiny-Čas bez času jedenáctý díl

12. november 2016 at 22:49 | Devil Lunneamora┼ |  Clock-Time without time

Dopila. Měla tak pět panáků vodky a jeden zelený. Jo byla hezká, ale ona stále milovala svou mrtvou přítelkyni a ještě více jeho. Svou lásku. Možná ani neexistuje. Šílenství? Nemluvila jsem se vzduchem? Byla lehce v náladě. Rozhodla se jít domů. Bylo kolem desáté. Zapálila cigaretu. A vyfoukla hustý dým do černé noci. Šla na stanici vlaku. Sovy houkaly vzduchem. Už se jí nechtělo chodit pěšky. Rozhodla se sjet těch pár stanic vlakem. Pouliční lampy svítili v temnotě noci. Vrány. Ozval se zpěv vran. Obří hejno krákalo nad její hlavou ve stromech. Symbol smrti. Ale co tu dělají?


Zapálila další cigaretu. Černé stíny se míhali ve světle lamp. Mlha. Hustá mlha. A černá postava s kápí u řeky. Stála u řeky pod mostem. Už dlouho nic takového neviděla. Zvykla si. Za ty roky. Už byla skoro na konci mostu. Zbývala jedna zatáčka a druhá. Do prava a do leva. Kolem kašny a kostela a pak staré továrny. Jestli se bála? Ne vůbec. Milovala to. Nádherná melancholie. Barevné listí se hýbalo ve větru.

Došla ke kostelu. Právě odbíjela půlnoc. Vítr se zvedl. Cože? Ona? Co tu dělá? Vypadala jinak. Měla červené oči a mrtvolně bílou kůži. Rudé vlasy a byla celá v černé. Černé šaty z viktoriánské doby. Z očí ji stékala krev. Krvavé slzy. Černé rty a černé výrazné stíny z černou tužkou. Dlouhé špičaté nehty. No spíš černé dlouhé drápy. Byla průhledná. Působila jako démonický duch s upírem. Rozhodně byla z Astrálu a pocházela z Abbysu(peklo)-(Abbysu vládne Lucifer). Rozhodně člověk nebyla. "Stála" ve vzduchu u věže kostela. Její pohled byl prázdný. Hleděla někam do prostoru. Jako by ji nevnímala. Jako by byla v jiné dimenzi. A to asi i byla. Měla nádherná černá křídla. Veliká havraní křídla. Byla překrásná. Ještě nádhernější než v lidské podobě.

Ne nebyla opilá ani na tripu. Měla určité schopnosti. Viděla věci, které jiní ne. Vzpoměla si na svou mrtvou lásku. A rozplakala se. A rozběhla se na vlak. Milovala ho. Celou věčnost. Najednou takový pocit úzkosti, bolesti, samoty, prázdnoty. Chtěla zemřít. Odejít za ním. Nemohla se nadechnout jak se jí sevřel hrudník. Chtěla být s ním. Navždy.

Láska co tíží srdce
v náruči smrti
- duše černá
Neříká se to lehce
srdce patří ti
- Prostřelila jej kuše

Dívka spí
v hrobě
pod zemí

- Pokračování příště

 

1 person judged this article.

Comments

1 6patron 6patron | 12. november 2016 at 23:37 | React

zajímavý příběh ;-)

2 Victoria de DarkLuna Victoria de DarkLuna | Web | 12. november 2016 at 23:40 | React

[1]: Děkuji :-)

3 Anett Anett | Email | Web | 13. november 2016 at 9:24 | React

Tajemné.. :-)

4 ivisek ivisek | Web | 13. november 2016 at 11:50 | React

:-) moc zajímavý i tajemný příběh :-)  :-) 1*

5 Eliss Eliss | Web | 13. november 2016 at 12:54 | React

Opravdu úžasně píšeš :-)

6 Lukáš Lukáš | Web | 13. november 2016 at 15:03 | React

líbí se mi, jak využíváš jednoduchých vět namísto složitějších souvětí - takhle obdobně jsou psány mýty a báje

7 Victoria de DarkLuna Victoria de DarkLuna | Web | 13. november 2016 at 16:45 | React

[3]: [4]: [5]: Děkuji ;-)

[6]: Děkuji. Prostě můj styl psaní. ;-)

8 Ze Mole Ze Mole | 14. november 2016 at 19:30 | React

Nemůžu se dočkat na pokračování C:

9 Victoria de DarkLuna Victoria de DarkLuna | Web | 14. november 2016 at 22:35 | React

[8]: :-?  ;-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement