Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Hodiny-Čas bez času dvanáctý díl

16. november 2016 at 4:14 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Clock-Time without time

Došla na vlakové nádraží. Ještě stíhala poslední vlak. Nastoupila a sedla si k oknu. Začalo pršet. Vítr foukal jako o závod. Tma jako v pytli. Podzim. Na začátku zimy. Blížili se Vánoce. Ano už zase. Nenáviděla je. Jo měla určité dny, které nenáviděla. Valentýn,Vánoce,Silvestr. A pak 19.květen,3.květen a říjen,listopad,únor. Milovala sice to počasí a vše, jen ji to vracelo do jejího dávného období které ještě neskončilo. Blbé vzpomínky. Nenáviděla svůj život. Nenáviděla sama sebe. Chtěla tu zrůdu zabít. Tu zrůdo, kterou byla. Pro ostatní zrůda nebyla, ale nikdo ji to nevymluví. Pro sebe byla zrůdou. Mohli ji říkat jak je dokonalá, ale pro sebe byla ošklivá.


Hleděla z okna vlaku a usínala. Byla vyčerpána a unavena. Usnula. Vlak jel rychle. Zbývala jedna zastávka když ji vzbudila průvodčí kvůli lístku. Dala jí lístek a další zastávku vystoupila. Zapálila cigaretu a vyfoukla hustý dým. Potahovala a šla k parku. Zkratka. Psy byli neklidní a zvířata též. Když došla do parku zapálila další cigaretu. Už byli tak dvě hodiny ráno. Když došla konečně domů tak si zapla gramofon. Pustila si Sigur Rós na uklidnění. Ano svou oblíbenou kapelu z Islandu. Svlékla se a vzala si čisté pyžamo. Černé s rudými růžemi. A šla si lehnout do vany. Zapálila hřbitovní svíčky a vlezla si do vařící vody. Byla promrzlá na kost.

Zapálila cigaretu a zaposlouchala se do hudby. Zhasla...a ponořila se do svých myšlenek. Přemýšlela nad světem,životem,smrtí,láskou,dobrem a zlem. Nad tím jestli jí tu ještě něco drží. Jestli má cenu na tomto prohnilém světě vůbec existovat. Stále ji vycházela ta samá odpověd'. Zabít se. Vše se sere a posralo. Ty poslední dva roky ji bohatě stačili. Lidi jsou kurvy zasraný. Svět by byl krásný, ale bez lidí. Deska dohrála. Voda byla vlažná a svíčky vyhasínali. Rozsvítila. A začala si mýt vlasy.

Měla polodlouhé vlasy. Černé s rudou patkou. Namydlila se. Vzpomínky se ji vraceli více než kdy jindy. Bolest a úzkost. Opláchla se. Vylezla z vany a oblékla se. Vyfénovala si vlasy. Šla si pustit Katatoniu. Album Dead End Kings. Bez něj neusla. Ani za boha. V pokoji byla zima. Zapla topení na pětku a šla si do kuchyně ještě zapálit. Vyfukovala ten hustý dým. Šla si lehnout. Začínalo svítat. Opět se jí převrátil režim.

Než usla trvalo to kupodivu chvíli. Zrovna když se zaposlouchala do části textu písně...

You will never rest
Until the stars burn out
My day is done
I love the sound of no one coming by
Tomb beneath the trees
The name unsung
The darkness in the cracks

-Pokračování příště

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Anett Anett | Email | Web | 16. november 2016 at 9:36 | React

Dokážu si tu temnou dívku představit. Občas takovou na ulici potkám a usměju se na ni. :-)

2 Leník Leník | Web | 16. november 2016 at 10:33 | React

Tyto příběhy vymyslis sama? Jsou moc povedené!

3 Lukas Lukas | Web | 16. november 2016 at 12:00 | React

takový "retro-blood-story"

4 Victoria de DarkLuna Victoria de DarkLuna | Web | 16. november 2016 at 16:35 | React

[1]: :-)

[2]: Ano to píši já až na soutěže.

[3]: wtf

5 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 20. november 2016 at 20:18 | React

Tak jsem přečetla další čtyři kapitoly.
Tahle povídka je sama o obě velmi bezprostřední. Popisuje to nejdrsnější soukolí té nejšedější reality. Každý má tu svou.
Jo, troufnu si i na další tvá díla.

6 Victoria de DarkLuna Victoria de DarkLuna | Web | 21. november 2016 at 10:57 | React

[5]: Život není med, ale krutý boj o život

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement