Realita ti ubližuje,protože jsi citlivý...

Hodiny-Čas bez času devátý díl

6. november 2016 at 21:47 | Devil Lunneamora┼ |  Clock-Time without time

Stála tam jako přimražená. Nakonec vyděšeně přeběhla zbytek kolejí. Stihla to. Pak ve tmě sledovala osvětlený kostel. Ano stála těsně u kolejí u zábradlí. Vyhlížela vlaky. Chtěla to ukončit. Avšak vždy když přijížděl vlak tak se jen přitiskla k zábradlí a sledovala je jak pár centimetrů projíždí těsně kolem ní. Nebyla schopna pod něj skočit. Vždy jen dlouhé čekání a pak těsné uskočení. Není lehké skočit pod vlak či ze skály.


Na skále si též postála. Měla strach z výšek, ale přesto milovala skály. Vždy se na ně drápala. Do výšek. Spíš jen na ty skály. Milovala to. Ten adrealin. Divokost. Vítr. Ten pocit té volnosti a zuřivosti. Vždy jak na vrcholech skal dunil vítr. Stromy se houpaly větrem. Nejvíce tuto atmosféru milovala na podzim. Tu chladnou depresivní melancholii.

Jednou když se drápala na jednu zříceninu tak málem spadla do té propasti. Byla v lesích na skále. Ta skála hrozně klouzala. Ale jinak než po vrcholu té skály se tam dostat nedalo. No co čekat od středověku, že? Na hřbitově uděla podzimní fotky a zapálila si cigaretu. Jo tady ležel. On. Její láska. Najednou uslyšela zašustění větví a kroky. Otočila se. Byla to spanilá nádherná dívka. Měla černé steelky s červenými lebkami. Černé sítované punčochy a černé dlouhé vlasy s modrým melírem. A triko s Diary Of Dreams. Cože ona je zná? To je gotická kapela!

A k tomu měla černo-červené kratasy a černou košily. Černé stíny na očích a černé rty. Mám ji oslovit? Bála se lidí avšak samota ji zabíjela. A čtyři bílé stěny ji už sraly. Potřebovala někoho k sobě. A k tomu asi chodí na mé místo. Kam utíkám od lidí. Řekla si. "Ahoj" dostala ze sebe k neznámé dívce. "Co? To je na mne?" odvětila zděšeně. "Nevšimla jsem si, že tu někdo je." dodala. "To chápu. Nikdo sem nechodí." odvětila.

"No právě. Vím to. Občas sem chodím abych zmizela od lidí. Dobře se tu přemýšlí." pronesla. "Ty posloucháš Diary Of Dreams? Já je totiž miluji takže pěkné triko." řekla. "Koukám, že znáš Katatoniu?" a usmála se. Ani nezaregistrovala, že má rozeplý kabát. "Jo, aha. Má nejoblíbenější kapela." odpověděla.

Vzpoměla si najednou na nedávnou vzpomínku jak na ni jel vlak...pocítila úzkost...

-Pokračování příště

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Eliss Eliss | Web | 7. november 2016 at 15:11 | React

Pěkné, ale zároveň to na mě působí dost depresivně...

2 Emo Emo | Email | Web | 7. november 2016 at 19:23 | React

Nádherné miluji depresivní příběhy

3 Lukas Lukas | Web | 7. november 2016 at 19:56 | React

[1]: však tak to má být :-|

4 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 8. november 2016 at 1:20 | React

[3]: Přesně

5 Elis Elis | Web | 8. november 2016 at 12:04 | React

Pánu, je to skvělé, ještě, že jsem to nečetla večer to bych se bála :-)

6 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 8. november 2016 at 16:32 | React

[5]: Čeho by ses bála?

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement