Nemám přístup k internetu!! Takže blog pozastaven! Budu zde jen od kamarádky občas!

November 2016

Návštěvnost (21.11. 2016 - 27.11. 2016)

30. november 2016 at 12:24 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Návštěvní kniha-sčítání populace
Návštěvnost za minulý týden (21.11. 2016 - 27.11. 2016) je:
Pondělí26
Úterý23
Středa17
Čtvrtek12
Pátek15
Sobota47
Neděle67
Celkem207


díky

Pryč

27. november 2016 at 22:24 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Básnění
Nemá cenu žít
není pro co trpět
Zbývá už jen odejít
uvadá růže květ

Cesta je temná
obr moc veliký

Propast co nemá dno
není se čeho zachytit
Nastane poslední ráno
nechat se pohltit

Cesta je temná
obr moc veliký

Hory smutku řeky slz
vězení v mukách
Projdu skrz
po lukách

pryč

Přemýšlím o...

27. november 2016 at 21:21 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Informace- blog a já
Asi seknu s psaním beztak ty mé žvásty nikoho nezajímají či na to nikdo nemá čas....Maximálně mé básně, ale ty povídky a příběhy nikdo ani nečte. Mne to zabere holdy času než to napíšu a k ničemu. Koho ty mé žvásty vůbec ještě zajímají? Čte je vůbec ještě někdo? Psaní je můj život. Avšak i v tomto selhávám jako jsem už selhala ve všem. Vše se zhroutilo...Ale koho to zajímá. Nebudu tu otravovat ovzduší svou přítomností. Možná se občas objeví nějaká má poezie. Zatím pa

Zbarveno krví

27. november 2016 at 21:06 | ┼Victoria von Sanchigo┼ |  Lyricko-epické výplody

Pach krve. Vůně té rudé tekutiny dávájící život. Drásající neodolatelná vůně. Byla čerstvá. Někdo v jejím okolí se musel zranit. Drásající pach. Neudržela se a už se zarývala tesáky do jeho hrdla. Žíznivá. Hladová. Hlad největší zlo. Už dávno se neuměla ovládat. Žízen ovládala jí. Ucítila krev a už se krmila. Vylidnila tolik měst a vesnic. Za sebou nechávala jen krvavé stopy a hromady roztrhaných mrtvol. Byla obávaná všude po světě. Obávaný netvor. Nelidské zlo. Pekelná stvůra. Avšak nikdo ji neodolal. Byla tak nádherná. Přitažlivá a sexy. Každý ji chtěl. Ona, ale city neznala. Procházela se ulicemi Německa a každý se otáčel. Vysoké boty na podpatku latex korzety rudé vlasy. Byla nebezpečně sexy. Avšak ona všude viděla jen jídlo. Lidské konzervy. Lidé pro ni byli smetí. Odpad. Kráčela kam se ji chtělo. Bez emocí. Chladná jako led. Ano kdysi mívala city. Než zešílela. Lidé ji ublížili. Zničili. Odrovnali. Roky šikany a samoty. Z těžkých depresí zešílela. Ano kdysi to bývala osamělá mladá dívka. Citlivá,plachá,tichá. Tehdy byla ještě lidská. Jen ji z lidí hráblo. A udělala to. Jelikož uměla magii, kterou se roky učila i v praxy tak to udělala. Vpodstatě spáchala sebevraždu, ale ne úplně. Upsala duši Satanovi a udělala ze sebe démonického upíra. Ano našli ji tehdy mrtvou a je oficiálně mrtvá. Změnila si jméno. Avšak nakonec se ji povedlo se vrátit zpět do své schránky. A od té doby je nelítostný vrah. A jde si za svou pomstou. Trhá vše po cestách na kusy. Její nenávit k lidem je sladká.

Návštěvnost (14.11. 2016 - 20.11. 2016)

27. november 2016 at 18:50 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Návštěvní kniha-sčítání populace
Pondělí45
Úterý41
Středa54
Čtvrtek37
Pátek16
Sobota18
Neděle25
Celkem236

děkuji


Srdce z kovu kapitola 3-konec

27. november 2016 at 17:32 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  The heart of metal

Ale proč se tváří smutně? Objala mne a políbila. Plakala. Ale proč? Mlčela. Chtěl jsem mluvit, ale nemohl jsem. Pak přišlo pět postav s černými kápěmi a v čele samotná Smrt. "Ještě nepřišel tvůj čas" pronesla ke mne Smrt. Těch pět drželo bílé svíce co hořeli. Prudké rudé světlo a já se probudil na jejím hrobě. Mé srdce bylo ledové a celé z kovu avšak bilo. Rána na hrudi se zacelila. Vrácen do ne-života. Takže původní plány a realizace. Tělo zmrzlé. Ale žilo. Divný pocit. Uvnitř mrtvý avšak tělo živé. Ale jen z půlky. Už jsem nebyl úplným člověkem. Z části jsem byl robot. Takže jsem tam musel projít určitou evokací. Z rukou mi šlehaly modré elektrické blesky. Kůže zbělala a oči zfialověli. Vlasy zůstali bílé ale udělal se mi tam modrý melír. A jak jsem byl rozrušen tak mi z hlavy začali létat černé bodliny. Musím se uklidnit. To je v háji. Kruci. To mi ještě ke všemu chybělo. Připadal jsem si jako dykobraz.

Srdce z kovu kapitola 2

27. november 2016 at 15:00 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  The heart of metal

Vzbudil jsem se kolem 8 ráno. Se zvláště deprimující náladou ale s takovým odhodláním a vírou, že se brzy shledáme. I svou dcerou. A též jsem se odhodlal k hledání svého syna. Přeci je to můj syn! Měl bych i přes ten strach. Bolest na hrudi. Dcera se neměla to štěstí narodit a syna se tehdy povedlo zachránit, ale na jak dlouho? Tyto myšlenky mne děsily. Staly se mou noční můrou. A já z toho šílím. A kdo by ne? Přijít o vše..nemít nic. Ale ano ne každý by zešílel. Též pravda. Došel jsem si do lednice pro pivo a zahleděl se ke starým plyšovým medvídkům. Byli její milovala staré medvídky. Sbírala je. Stále se jen smála a já s ní. Milovala barvy a jaro. Byla silně spjata s přírodou. Milovala slunce a vodu. Ve staré almaře v rohu stále byli její šaty. Od letních hedvábných karmínových šatů s bílími a žlutými květy po podzimní pletený svetřík a zelené sako po zimní rudý kabát. Byla zvláštní, jiná. Nevšední a svá. Ale i tajemná. A proto jsem ji tolik miloval. Přivlastnila si mé srdce tak jako žádná. Popíjel jsem tak tak pivo a pokuřoval doutník a vzpomínal na její úžasný úsměv.

Srdce z kovu kapitola 1

27. november 2016 at 12:04 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  The heart of metal

Seděl jsem ve své komůrce v podkroví a přemýšlel jsem o světě. Svítila malá lampička na mém zaprášeném stole když jsem se zahleděl na fotografii své zesnulé ženy co mi zemřela při porodu několik let zpět. Pak mé oči zamířili na malého zaprášeného robota ze steampunkové doby. Byl památeční na mého dědu, pradědu a tak dále. Když mnou mihla ona myšlenka. Jaké by to bylo kdyby něco takového mělo vlastní uvažování, vlastní inteligenci, emoce a city, umělo to mluvit. Prostě jaké by to bylo kdyby ten robot byl najednou živý. Kdyby měl duši a život. Nevím proč a jak se mi to zrodilo v hlavě. Nevím asi samota. S její smrtí jsem ztratil vše. Přestal jsem se smát. Přestal jsem žít. Něco ve mne zemřelo. Kdysi jsem pracoval v laboratoři. Jedy i experimenty na lidech. Avšak to už je dávno. Nechtěl jsem nikdy dělat tyto zrůdnosti, ale byl jsem donucen, byla jiná doba. Doba temnoty a zrůdností. Když se mi naskytla malá možnost utéci od zrůdnosti, utekl jsem.

Vánoční

26. november 2016 at 21:58 | ┼Raven Sammael Renkse┼ |  Básnění
Sníh padá na zem
v půdě shnijem
a kam půjdem?
-Někam ano

Vánoce svátek vymyšlený
den mlhavý líný
a stromek od hlíny
-Co s tím?

Zima a mráz
ježíšek si zlomil vaz
pohoda je klidas
-Dárky nebudou