Výsledek obrázku pro creepypasta.

Úsměv a slzy

Thursday at 8:45 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Básnění
V ruce držet skalpel
Kam úsměv se poděl?
Kam mé kroky vedou?
Pláží či vodou?

Slzy v očích co nikdo nevidí
Lidé co mne nenávidí
Tiše smějou se za zády
Ti co nemají mne rádi

Smutek na srdci i duši
Když srdce už nebuší
Mou bolest nikdo netuší
Ta studánka nejhlubší

Smutek a bolest
Větru šelest
Plakat tiše v koutě
Moc miluji tě

Jsi má bolest i radost
Už všeho mám dost
Nevím kudy kam
Dveře co nevedou nikam
 

Bez srdce

17. may 2018 at 21:20 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Básnění
Jsi má princezna noci
A já tvůj princ na černém koni
Miluji tě není mi pomoci
Srdce svírám na dlani

Blíží se noc, stmívá se
Venku černé mraky a déšť
Bližšíš se, těšíš se
Necítíš zàšť

Louka plná květin různých barev
Chci být mrtev
Princ bez srdce
Držet se za ruce

Loutna z kostí
Úsměv zemřel
Rty bez radosti
Život k bolesti mne sedřel

Oči jako moře

17. may 2018 at 21:07 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Básnění
Temné nebe
Já miluji tebe
Jsi světlo v temnotě
Já miluji tě

Lásko, tvé oči jsou jako moře
A já cítím se choře
Choroba jménem láska
Jsi má zlatovláska

Miluji tvůj dotek
Bez tebe cítím smutek
Chybí mi lásko úsměv tvůj
Ach, lásko jsi jen můj

Moje radost i bolest
Větru šelest
Tanec smrti mezi hroby
Ve vzpomínkách temné doby

Jsi můj úplněk v noční obloze
Miluji tě tuze
Mám tě plnou hlavu
Sama v celém davu
 


Další dění

12. may 2018 at 17:11 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Informace- blog a já
Tak a je rozhodnuto. Vznikl ještě další blog >> http://blood-heaven-sea.blog.cz . A proč? Ani nevím prostě mi už dost dlouho přijde, že některé příběhy nespadají pod téma tohoto blogu. Navíc se hrozně nudím. A k tomu tady z tohoto blogu vznikl blog především s mou milovanou creepypastou. Už tu moc jiných příběhů není a navíc se potřebuji vypsat jinak než předtím. Tady mne teď moc věcí nenapadá a to mne mrzí. Tak zkusím rozjet postupně druhý blog s ostními příběhy a toto nechám jen na creepypastu. A horory. Nebudu ovšem předělávat rubriky ani je mazat, protože občas přidám i něco trochu jiného. Jen tento blog upadá po té době do zapomění i když se po té době co jsem tu nebyla snažím tento blog znovu rozjet. No ano trochu to jde, ale přijde mi, že mám dost málo čtenářů. Rozhodně o dost méně než na začátku toho blogu. Je to smutné, ale tento blog možná pozastavím a zkusím štěstí znovu a jinde, ale tento blog je moje největší láska takže ho fakt mazat nehodlám to fakt ani náhodou až přijde větší Inspirace tak určitě budou občas přibývat nové články to rozhodně ano, ale asi trochu méně. A navíc teď mám hlavu v oblacích to víte teď jsem se hodně zamilovala do jednoho muže takže mne horory moc teď nenapadají, protože jsem úplně jinde u něj a s ním ve své hlavě. Asi to pochopíte... Tak zatím se mějte...

Umělec od moře

12. may 2018 at 16:21 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Příběhy bez pokračování
Toto bylo psáno v roce 2017 v psychiatrické léčebně pro jednoho tehdy oblíbeného terapeuta a moc se mu ten příběh líbil tak snad se bude líbit i vám... Je to opět taková spíše Fanfikce na jeho oblíbené věci. Bylo to sepsáno pro něj pro radost tak snad se to bude líbit i vám milí čtenáři... Je to takový vzpomínkový příběh.

Žil sám ve vile u moře se psami Anikou a Ferem k tomu měl dva orli. Byl osamělý avšak byl známý malíř krásných mladých i starých žen. Miloval ženy, ale nebyl kurevník. Chodil na místní statek a jezdil na koních. Občas jim tam i pomáhal. Kdysi měl ženu, ale ta mu zemřela na rakovinu plic. Tak začal pít, ale pak se začal věnovat umění a vše se zlepšilo. Začal malovat ženy. A stal se z něj dobrý a oblýbený malíř. Dokonce se jeho jméno dostalo i do cizích zemí jako je Itálie, Řecko, Řím, Maroko atd. Takže měl dost obchodů a peněz. Když mu zemřela žena začal vídat anděli. Ano zjevil se mu anděl za jeho ženou. Takže se mu otevřela sedmá čakra a stal se mediem. Začali se mu zjevovat andělé, duchové, démoni, upíři i vlkodlaci. Rád se chodil koupat do moře hlavně při děšti. Byl zvláštní, ale dobrým a hodným mužem. Ženy se kolem něj jen točili. Miloval jaro a léto. Ale světlo nemusel. Miloval noc. Noc pro něj znamenala klid a ticho.


Vlny moře se divoce tříštili o místní útesy. Jeho nejlepší kamarád byl Harry Potter. A jeho mrtvá žena byla Ginny. Ano byl zamilovaný do Ginny. Avšak roky plynuli a on pozapomínal chtěl mít nový život a být znovu štastný jen to nebylo tak jednoduché zapomenout na ni na svou zesnulou lásku. Nechtěl si to přiznat stále ji miloval. Vzpomínal na roky štěstí. Malba a kresba mu pomáhala avšak nenaplnovala ho tolik jak potřeboval. Potřeboval lásku prostě pocit toho že někomu na něm záleží pocit lásky a naplnění. Tak začal hrát na housle a klavír. Vždy když začal hrát tak kolem něj začali zpívat jeho orlové a psy poslouchali jeho ponuré tony. Díky svým zvířatům se necítil tolik osaměle. Jednoho dne si pořídil ještě jednoho orla Rinne. Takže měl Rinne, Benry, Mora a dva psy Aniko a Ferem. Díky tomu nebyl úplně sám, ale to to už kus pořádného masa. Nějakou pořádnou ženu, která by ho milovala a měla ho ráda. Byt se kolem něj ženy točili necítil k žádné žádné emoce než jen práci. Měl by celý harém, ale čekal na tu svou když ta předtím mu zemřela.


Ano trápilo ho to, ale potřeboval začít znovu žít s někým. Ano byl známý malíř a časem i nadaný hudebník co začal skládat své texty a hudbu z těžkých depresí avšak na veřejnosti se smál a zvesela pil to co mu padlo pod ruku. Takže částečný alkoholik, ale pil s mírou. Uměl se držet na uzdě když chtěl. Miloval společnost krásných žen a umělecké večírky ale i rád chodil na místní statek k známým pomáhat se zvířaty a jízdu na koni. Z vily rozestavěl statek. No spíše si dokoupil pozemky a začal budovat stáj a statek v zapadlém místě vesnice. Chtěl mít koně a ovce. Peníze na to měl. S jednou ženou měl románek, ale nic vážného. Byli oba na párty a opilý. Nebyl přímo alkoholik jen osamělý muž co měl rád ženy a víno. Avšak byl moc smutný jen to skrýval před světem. Jeho nejlepší kamarád byl nejznámější mág všech dob. Ano měl nejlepšího kamaráda mága a šamana. Jednoho dne potkal Hermionu. Zamiloval se do ni na večírku.


Nakonec ji získal a žili spolu až do smrti. Měli dceru Nuri. A později Anname. Nuri a Anname od sebe byli tři roky. Byli štastny avšak kdo se nikdy nepohádá není normální. Každý se občas po letech pohádá. Ale to pro ně nebyl důvod se rozvést. Ano byli dlouho po svatbě. Jejich láska překonala meze. Moc se milovali a nic jejich lásku nerušilo. Ani nikdo. Ano občas se někdo našel kdo se je snažil rozdělit. Každý kdo to udělal náhle zemřel. Takže neúspěšně. A jejich rod byl rozsáhlý. Nuri a Anname měli přes sto příbozných. Takže velký rod. S rodinou se občas neshodli v názorech. Každý měl odlišný názory takže občas působili velice komicky. Jako z velice humorné komedie či sitkomu. Jejich debaty by dal málo kdo. Někdo by se z nich raději zastřelil. Ale málo kdo by to udělal. Byli vážně humorná rodina. Hádky avšak nebyli. Docela spolu vycházeli jen občas dlouhé výměny názorů. Hermiona dostala rakovinu kůže a zemřela a on se po tom oběsil. Láska až do hrobu. Takže dcerám zemřeli oba rodiče. Byli spolu ve stejné hrobce. Spolu i ve smrti.

Psychopatický sourozenci

12. may 2018 at 16:15 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Creepypasty
Sice trochu starší Creepypasta, ale líbí se mi. Tak snad se bude líbit i vám. Bylo to psáno pro mou nejlepší kamarádku. Tak přeji příjemné počteníčko. Je to taková Creepypasta a Fanfikce zároveň. Není to ani trochu podle původní Creepypasty , ale jen dle mojí fantazie. Tak snad se bude líbit.

Zdravím mne se přezdívá Jeff the Killer. A mé milované sestře Carol the Killer. Chtěl bych vám vyprávět náš příběh. Já se jmenuji Jeff a straním se lidem. Jako má sestra Carol. Lidé nás nemají v lásce. A nikdy neměli ani nebudou. Jsme se svou sestrou prostě jiní a odlišní. A lidé nás odstrkují jako odpad. Ano jako bysme byli kus hovna na zemi. Asi tak nás mají lidé v lásce. Tož jak by se vám líbilo takové zacházení jak zacházíte vy s námi? Tato myšlenka mi běhala stále dokola v hlavě. Měl jsem jediného kamaráda Sinara. Byli jsme jako bratři. Avšak jednoho ponurého dne před Vánoci spáchal sebevraždu. Všiml jsem si, že ho něco trápí, ale tentokrát se mi nesvěřil. Po jeho ztrátě jsem začal mít myšlenky na smrt. Až najdu ty co mohou za jeho smrt tak je rozpářu a zažijou správné utrpení. Musí zažít tu bolest co mi způsobili. Musí ochutnat tu bolest! Až po jeho smrti mi má sestra oznámila, že ho milovala. Ale bála se cokoli říci. Má sestra teď pro mne byla vším. Ale sotva jsem pohřbil bratra tak na to svou sestru. Zabiju je! Všechny! Do jednoho! Můj mozek začal přebíhat do čistého šílenství. Začal jsem se zajímat o černou magii a přemýšlet nad tím jak je oživit.


Ano mé šílenství bylo čímdál více šílenější. Tak moc jsem je chtěl oživit až jsem zešílel? Nedalo mi to. Musel jsem přijít na to jak je dostat do jakékoli formy života. Pak jsem naš něco co by mi mohlo pomoci. Najít nějakou živou schránku a a k ni připoutat jejich duše. Ale to jsem nechtěl. Nakonec jsem vykolal jejich těla a přemýšlel co dál. Nakonec jsem vymyslel , že se pokusím je přivolat do svých mrtvých těl jedním rituálem, o kterém jsem kdysi četl. Naštěstí jejich těla nebyla v úplném rozkladu. Nebyli pohřbeni ani týden. Nakonec se těla začala hýbat. Avšak oba byli vyděšení a zmatení. Navíc si většinu věcí nepamatovali. První otázka co mi padla na jazyk bylo " A jaké je to po smrti?" oba se zmateně podívali na mne. Jako by byli z kamene. Seděli na hřbitovní půdě a hleděli na sebe. " To jsem já Jeff" pronesl jsem. " Ty jsi má sestra Carol a ty můj jediný kamarád Sinar." připomínal jsem jim. " Ano my víme" pronesli současně a naštvaně. Avšak oba byli ste mrtvý. Tedy jejich těla. Házeli na mne vražedné pohledy. " Proč si nás přivolal zpět?" řekli naštvaně. " Moc jste mi chyběli" řekl jsem tak, že jsem se málem rozplakal. Vrhl jsem se jim kolem krku se slzami v očích.


" Omlouvám se. Pomstíme se lidem za to jaké jsou zrůdy!" pronesl jsem. Oba přikývli. " Asi bysme měli zasypat a zavřít naše hroby, ne Jeffe? " pronesl Sinar. " To je fakt" přikývl jsem. Tak jsme zasypali a zavřeli jejich hroby. " Tak půjdeme?" pobídl jsem je. " Kam?" nepochopili. " Hrát si" řekl jsem s šíleným smíchem. Bylo něco málo po půlnoci. Měl jsem svou výbavičku sebou. Nože, sekáčky, pilky, nůžky, a všemožné ve své černé brašně. Rozřízl jsem si ústa do tváří. Krev ta krásná krev stříkala proudem zbarvila mi oblečení i obličej. Oba na mne vyšinutě zírali. Carol si též rozřízla ústa a nakonec i Sinar. Byli jsme dobrá šílená parta psychopatů už tehdy než zemřeli. Uklidil jsem si hračky do své brašny. A celí od krve jsme šli do ulic města. Hrát si s lidmi. Kusy lidských těl a a proudy krve stříkali všude. A my se jen šíleně smáli. V čistém šílenství jsme masakrovali jednoho člověka za druhým. Ten šílený jekot a hrůza v jejich očích se strachem nás ještě více nabudila chtíčem po a pudem je masakrovat ještě více. Jak se marně snažili si zachránit své marné životy. Nádherný masakr těch prohnilých červů jménem lidi. Nakonec na nás naběhla zásahová služba. Jen já zemřel a též si ochutnal smrt protože mé tělo bylo stále živé. Carol a Sinara nešlo zab8t. Protože už mrtvý byli. Nakonec policie zjistila, že jsou oba mrtvý. A, 6e nejdou zabít. Nakonec i já byl oživen . Ze stejného důvodu jako já oživil je.


Šílený PikaChu

12. may 2018 at 0:17 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  AnimePokemonPasty
Pikachu byl malý a roztomilý, ale když ho hodili do síry tak se dost změnil . Ne jenom vzhledově, ale i povahově. Stala se z něj zrůda. S malého roztomilého pokémona PikaChu se stalo něco hrozného. Jelikož je malinký tak se dobře dokáže schovat navíc je to jeden z nejlepších pokémonů. A co když se z něj stane to co se z něj stalo? Je to vraždící šílené monstrum. Ano představte si PikaChu jako by to byl Jeff the Killer. Jo zajímavý přirovbání co? Ale ano toho roztomilého tvirečka potkal podobný osud Jak jeho. A taky potom zešílel. Až na to, že PikaChu zešílel až po té síře zato Jeff the Killer byl už prostě normálně šílený. Ale o to horší PikaChu teď je. A jak to bylo předtím? Yuuki milovala PikaChu a chovala si ho jako nejlepšího mazlíčka. Byl to její nejlepší kamarád, protože lidi ji nenáviděli a ona měla jen malého PikaChu. Jenže žárlivý a nenávistný Yori a Moraki chytli malého roztomilého PikaChu a hodili ho do síry.

A on ten nebohý malý a roztomilý PikaChu to schytal. Yuuki potom též zešílela a stala se z nich dokonalá psychopatická dvojka. Yuuki si rozřízla tvář do psychického úsměvu a též si rozříla kůži u očí jako kočka. Yuuki všem svým obětem vyřezávala úsměvy ve tváři a oči do tvaru kočky tak jako ona, protože milovala Jeffa a je úchyl do koček. Proto si takto rozřezala svůj obličej a i svým obětem. Jenže o Jeffovi jen četla creepypastu a byla jím posedlá, ale chtěla mít originální příběh. Navíc měla svého nejlepšího kamaráda PikaChu. PikaChu jen co vylezl se síry tak jelikož on je nesmrtelný tak ho ta síra jen zohyzdila, ale ty dva rozežrala i s kostma. Prostě je hodil samotné do síry. A se šíleným smíchem odešel do vesnice. Za svou Yuuki. Když ho tak Yuuki viděla tak se v ni něco definitivně změnilo a začala nenávidět úplně lidi. Pořídila si motorovou pilu a sekeru a potom začla pobíhat se svým milovaným PikaChu a motorovou pilou po vesnici a to byl jejich první masakr.


Krev byla po celé vesnici. Půda zbarvena krví. A oba jen šílený smích. Všude kusy rukou, prstů, kostí i lidských vnitřností. Kusy lidskèho masa byli cítit pod nohama. Ale oni to nevnímali. Zmizeli pryč z vesnice do hlubokých lesů kde doteď pobíhají a loví své oběti po lesích... Každého kdo jim přijde pod pilu či sekeru... Ukrývají se v temnotách a stínech .. Příště může řada padnout na tebe či tebe nebo tebe ano mluvím k tobě a čekám tu na tebe.. Mám oči všude... Vidím tě, ale ty mne ne co? Bojíš se? Máš strach? Najdu si tě...


Nový vzhled blogu

11. may 2018 at 21:59 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Design blogu

Creepy Pikachu

11. may 2018 at 20:19 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Creepypasta obrázky a ostatní

Soutěž o nejlepší báseň

11. may 2018 at 20:10 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Soutěže v psaní
Tak mne napadlo jak tu mrtvou komunitu tady oživit. Snad to vyjde. Je to tentokrát soutěž o nejlepší báseň. Aby to nebylo furt to samé dokola. Kdo se bude chctít zůčastnit ať potom rovnou zde v článku potom vyplní i přihlášku. Takže jak brouzdám různými blogy tak jsem si všimla, že tu dost lidí píše básně více než příběhy. Je to tak? No myslím, že ano, ale i tak tu bude základ pro soutěž.

Téma je;
Hrob, Láska, Slunce, Srdce, Pavučina, Pavouk, Luk a Šíp.

Jelikož jde o soutěž v básních tak je delší téma. Báseň má mít 5 odstavců. Co v ni napíšete jestli něco ze života či jen vlastní fantazii to je zcela na vás! A ano musí to obsahovat všechny slova v zadání ať je tu nějaká ta sranda no ne? Myslím, že na to jde napsat báseň dobře. No tak jen do toho nebojte se přihkásit! A jestli si myslíte, že na tato slova je báseň nemožná tak potom po soutěži také napíšu na tyto slova báseň dle zadání ať je tu ta sranda, že? Ale jen jestli budete chtít taky co ? Ale asi budete, že?


Soutěž začíná příští Pátek za týden! Básně posílejte na email; dark-heart@seznam.cz

Tak a teď přihláška!

-
* Nick
* Blog ( ale není nutnost )
* Jak dlouho píšeš
* Jaké téma píšeš
* Baví tě psaní?

Toť vše. Těším se na vaši účast! Vaše Erin s pozdravem a Láskou...


True Blood prolog

11. may 2018 at 12:22 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  True Blood

Zrovna byl měsíc v úplňku když Rainšel vyšla ze svého paláce na lov. Ano je to královna upírů. Miluje krev lidských červů. Lidmi opovrhuje. Kdysi si vyhlídla jednu dívku a chtěla z ni udělat své dítě. Dítě noci. Ta dívka milovala hrozně moc hřbitovy a opuštěná místa. Královna upírů a démonů si ji vybrala už tehdy. Ta dívka se má stát upíří princeznou. Ona už od svého narození cítila, že je úplně jiná než ostatní lidé a též cítila, že v ni koluje dost hmatatelná temnota. Ano když se narodila tak se na lidský svět zrodila čistá temnota. Která kolovala v jejích žilách. Renewa se jmenovala ta dívka. Ta dívka nikdy nebyla zcela úplně lidské stvoření a v jejích patách ji prováděla samotná Lilith. Ano Lilith si ji též kdysi dávno vybrala jako svou schránku. Takže byli dvě možnosti buť se ona sama stane královnou Lilith či se to obrátí opačně a bude z ni upíří a démonická princezna. I tak vybrali si ji dvě mocné královny. Ano je to tak. Jenže ona o tom celé ty roky nevěděla. Jen věděla, že je předurčena k velkým věcem. A že je uvězněna v lidském světě. A nemohla po staletí odejít z lidského světa. Pravá krev... Koluje v jejích žilách. Obou královen... Jak to bude dál?

Mrtvý princ

11. may 2018 at 11:47 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Básnění
Každý si přeje a sní svůj sen
Splní se jen?
Kdo ví? Sen duhový
Princ na bílém koni je mrtvý
Ten můj ano žel
Život si vzal a v hrobě ležel
V rakvi si tiše spí a já pro něj pláču
Ruce dořezaný na srdci bolest za smrtí skáču
Pro svého prince já slzy roním
Chci být jen s ním
Slzy jako hrachy pro lásku
Život můj na vlásku
Černý mraky nad jeho hrobem
A já utápím se nad černým nebem
Jsou to už tři roky od tvé smrti
Zlámat si tak vaz nebo aspoň kosti
Žiletkou se řezat do kůže
Kapky krve rudé jako růže
Pocit hladu lačnícího úplňku
Zemřít jen pro lásku
K tobě...


Blog bude pokračovat

11. may 2018 at 10:33 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Informace- blog a já
Děkuju všem za podporu tohoto blogu. Bude pro vás pokračovat. Zatím zde budou alespoň nové básně když nemám Inspiraci na příběhy ani povídky aby tento blog neumřel. Chtěla jsem zde ukončit činnost, ale je vidět, že se tu alespoň pár lidem líbí. A to mne dost potěšilo. Budu se snažit o kvalitní články pro mé milované čtenáře. Děkuju vám za novou naději pro tento blog. Zatím papa.

Heart and dagger

11. may 2018 at 10:25 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Básnění
Vidím v tobě naději
Tebe já miluji
V tvé přítomnosti ztrácí se svět
Jsem jako mrtvý růže květ


Jsem jako růže bez vody
Hledám schody
Ale nevím ani kam
Srdce klíčem zamykám


Bojím se, že tě ztratím jako ostatní
Jsi naděje poslední
Věříš mi? Věříš mým citům?
Ach, kde je z kostí dům?


Plavat ale přitom se topit
Chci si jen šťastný život splnit
Nechci přestat snít
S tebou chci cestu jít


Já už si vybrala tebe
A noční černé nebe
Srdce pro tebe buší
Posluchači tiší


Poslouchej tlukot mého srdce
Chci tě chytit za ruce
A už tě nikdy nepustit
Nikdy tě neztratit


Jenže vím, že nic není večné
Moje srdce bojácné
Je jako z kamene a rozbité
Víš ono je to tak složité


Pravdu víš nebo aspoň z časti
Zlámat si vaz či kosti
Nohama v hrobě
Moje srdce teď patří tobě


Po dost dlouhé době zase dokážu milovat
Víš?
Myslela jsem si, že už nikdy nedokážu milovat a to nikoho
Ale pak jsi se zjevil ty
A je to v řiti...



Lucerna

11. may 2018 at 10:21 | Erin Dixx Lilithar Lunne |  Básnění
Svítí když je tma
Ta malá dáma
Svítí ve tmách i bouří
I na širém moři
Je to malá víla
Princezna nosící světlo
V noci rouchu zahalena
Její jméno je lucerna
Je ozdobná i užitečná
Z kovu zrozena
Je i krásná
Poutníkům na moři pomáhá najít směr
Ale když v lodi je někdy děr
To už ta malá dáma nepomůže
Tam už nic nezmůže
Či na stromě u domu
Svítí v pohodlí domova
Houpe se na stromu
Je i z olova?


Where to go next